Zatímco po téměř celou historii lidstva bylo největší výzvou, jak si zajistit, co jíst, problémem posledních desetiletí se stále více stává otázka, jak zajistit, abychom nejedli tolik. Jako by existovalo ještě jedno tržní selhání, o kterém ekonomické učebnice dosud mlčely. Svobodná volba ohledně toho, co budeme jíst, začíná způsobovat zdravotní krizi, píše ve svém ekonomickém blogu na The Guardian Martin Cohen.
Racionální volba jídelníčku vyžaduje, aby lidé při jeho tvorbě především vyvažovali dvě věci – svůj energetický příjem a svůj energetický výdej. Avšak problémem je, že drtivá většina z nás tyto hodnoty přesně nezná. Zaručených rad o tom, jak se zbavit přebytečných kil, je plný internet, avšak jak naznačuje následující graf, který ukazuje vývoj obezity ve vybraných vyspělých zemích podle dat OECD, žádná z nich patrně nefunguje.
Není žádným překvapením, že nejhorší situace je ve Spojených státech, kde se míra obezity ještě v 70. letech pohybovala kolem 15 %, avšak v roce 2010 už vystoupala k 35 %. Za poslední roky, které už na grafu vyobrazeny nejsou, přitom tento údaj dále roste a míra americké obezity tak v současné době atakuje hranici 40 %. Co za tím stojí?
Obezita zatěžuje americkou ekonomiku
Příběh americké obezity popisuje v několika grafech CobdenCentre.org. Jak ukazuje následující graf, míra obezity vzrůstala ruku v ruce s rostoucím příjmem kalorií, přičemž jeho hodnota se stejně jako míra obezity začala dramaticky zvyšovat v 70. letech.
I když je cukr z hlediska dietního stravování brán za hrozbu číslo jedna, jeho spotřeba na osobu začala kolem přelomu tisíciletí klesat a nabrala tak vzhledem k vývoji míry obezity opačný trend.
Jak naznačuje následující graf, největší riziko se tak patrně skrývá v přidaných tucích, zejména v olejích.
Ekonomika a ekonomie ve věku hojnosti
Americký ekonom Richard McKenzie ve svém článku na TheDailyBeast.com upozornil, že obezita postihuje více chudé domácnosti než ty bohaté, přičemž vinu svádí na dynamický ekonomický vývoj ve 20. století. Průmyslově vyráběné potraviny, ale i jídlo ve fastfoodech se díky mechanizaci stávaly levnějšími a nižší třídy si tak konečně mohly dopřát kalorií, kolik chtěly. Avšak zejména z kvantitativního hlediska, nikoli z kvalitativního, i dnes zůstává stravování se zdravými a kvalitními potravinami relativně dražší alternativou.
V 2. polovině 20. století se navíc stále více žen přesouvalo z domácnosti do práce, s čímž se domácnosti musely čím dál tím více spoléhat na stravování „venku“, kde se rozdíl mezi cenou nezdravého a zdravého stravování ještě násobí. Stále oblíbenější formou stravování se stávaly také různé polotovary, které však obvykle obsahují spoustu přidané soli, cukru, tuku či chemických konzervantů. Na růstu obezity se však technologický rozvoj značně podepsal i v tom smyslu, že se změnil způsob práce od fyzické k sedavé a obdobně také způsob trávení volného času.
