Jak mohou fungovat záporné sazby? Díky zrušení hotovosti

Negativní úrokové sazby, na které se ještě nedávno nahlíželo jako na bizarní myšlenkový experiment akademických ekonomů, se nyní stávají téměř konvenčním nástrojem politiky centrálních bank. Možností, jak zavést nejen mírně negativní sazby a nejen pro banky, je podle harvardského profesora Rogoffa zrušení hotovosti.

Na první pohled zní tato myšlenka šíleně; proč byste měli platit někomu, komu jste půjčili své peníze? „Nikdy bych si nemyslel, že věnuji tak velký prostor myšlence záporných úrokových sazeb,“ řekl Frederic Mishkin, bývalý guvernér Fedu a profesor na Columbia Business School, pro Business Insider. Měl na mysli zejména rok 1983, kdy začal pracovat na své slavné učebnici „Ekonomie peněz, bankovnictví a finančních trhů“.

„Bylo to něco absolutně nemyslitelného, když jsem začal psát tuto knihu“, uvedl Mishkin. Uběhlo však jen 30 let a Mishkin dokončoval 12. vydání populární učebnice makroekonomie, kde fenomén negativních úrokových sazeb rozebírá na mnoha stránkách. Z původně radikální myšlenky se v době po ekonomické krizi stává skoro mainstreamová politika evropských a asijských centrálních bank.

Nedávná celosvětová ekonomická krize přepsala pravidla toho, co se může stát – a jak mohou centrální banky reagovat – během finančních krizí. Zatímco dříve bývala největším strašákem dvouciferná inflace, dnes se karty tak trochu obracejí. „Kdybyste mi v 70. letech řekli, že za pár desítek let budou centrální banky považovat za problém nulovou či jednoprocentní inflaci, s tím, že by chtěly, aby byla o něco vyšší, myslel bych si, že žijeme v nějakém alternativním vesmíru,“ uvedl pro Business Insider Kenneth Rogoff, profesor ekonomie na Harvardu.

Když vyspělé ekonomiky v roce 2008 zachvátila krize, centrální banky udělaly vše, aby zmírnily bolest. Podle standardní strategie snížily úrokové sazby, aby ekonomice pomohly z recese; ty se tak v mnoha zemích rychle přiblížily k nule. Kde to nestačilo, přišlo na řadu kvantitativní uvolňování. A někde, jako například v Evropě a v Japonsku, překročili něco, co Mishkin a další ve svých učebnicích nazývali „nulová dolní mez“ (zero lower bound).

 

 

Nyní to vypadá, že by ekonomové měli onen termín přejmenovat. První centrální banka zavedla mírně negativní sazby už v roce 2009; byla to švédská Riksbank. Tu poté následovaly centrální banky v Dánsku, Švýcarsku, Japonsku a také Evropská centrální banka (ECB). V roce 2012 prohlásil v důležitém projevu její prezident Mario Draghi, že ECB udělá cokoliv, aby zachránila euro. A mezi „cokoliv“ patrně patří i nastavení jedné z úrokových sazeb jako negativní. Podle Světové banky tvoří země s negativními sazbami celou čtvrtinu světového HDP. Šéfka Fedu, Yanet Yellenová prohlásila, že USA nevylučuje jejich použití, pokud to bude potřeba.

Centrální banky nenastavují sazby, které spotřebitelé vidí na svých spořících účtech, hypotékách a půjčkách. Ale její úrokové sazby nakonec ovlivní sazby v celé ekonomice. Pokud obchodní banky nemohou získat nic za půjčení peněz jiným bankám či centrální bance, pak ani nebudou nic platit svým střadatelům. Je nepravděpodobné, že by banky přenesly negativní úrokové sazby na své klienty ve své původní podobě. Spořící účty by však mohly mít místo placení úroků poplatky – což je v podstatě také negativní sazba.

Negativní úrokové sazby, ať už ve své přímé či nepřímé podobě, by měly vést k vytouženému cíli centrálních bankéřů – aby lidé přestali šetřit, začali utrácet, podpořili ekonomiku a s tím i růst inflace. Je však téměř nemožné přimět spotřebitele, aby uložili své peníze do banky za záporný úrok, když si jej mohou nechat v hotovosti a vyhnout se tak nákladům na uložení peněz.

Podle Rogoffa je tak jedinou možností, jak zavést výraznější negativní sazby, které pocítí i spotřebitelé, je zrušení hotovosti, případně zachování jen nejmenších bankovek. Píše o tom ve své knize „The Curse of Cash“. Zkušenosti prý totiž naznačují, že centrální banky budou k manévrování v budoucích krizích potřebovat mnohem více prostoru; jinými slovy úrokové sazby v hodnotách -4 či -5 procent.

Vydá se Česká národní banka po skončení režimu intervencí podobným směrem jako ECB či Bank of Japan?

 

Newsletter