Brusel vs. Apple. O co ve skutečnosti jde


08:17 • 31. srpna 2016

Tagy: Apple, Evropská komise, daně, Irsko

Brusel má vážný problém s Irskem. A s firmou Apple. Evropská komise došla k závěru, že Irsko v minulých letech poskytlo nejhodnotnější společnosti světa neoprávněně daňové výhody ve výši až 13 miliard eur. Speciální daňové zacházení prý firmě Apple umožňovalo, aby se vyhnula zdanění téměř veškerého zisku z prodeje svých produktů v celé Evropské unii. Apple se totiž rozhodl vykazovat veškerý prodej v Irsku, a nikoli v zemích, kde byly dané produkty skutečně prodány.

Apple v Irsku působí od roku 1980, kdy Steve Jobs učinil se „zeleného ostrova“ svoji první evropskou základnu. Loni v listopadu Apple oznámil, že v Corku dá do poloviny roku 2017 práci další tisícovce lidí. Celkově by tak v Irsku zaměstnával šest tisíc osob. Zhruba sedm stovek amerických firem už přitom na ostrově zaměstnává 140 tisíc lidí, přibližně sedm procent tamní zaměstnané pracovní síly. Zaměstnanost je jedna věc, investice ta další. V uplynulých dvou desetiletích americké firmy – tedy nejen Apple – v Irsku realizovaly přímé investice v objemu 310 miliard dolarů. Irsko tak získalo více přímého amerického kapitálu než Brazílie, Rusko, Čína a Indie dohromady. Apple šel určitě příkladem.

Apple v Irsku? Konec dvojího metru

Pohled na tyto údaje naznačuje, proč byla irská vláda v uplynulém takřka čtvrtstoletí ochotna Applu na daních prominout – jak argumentuje Brusel – 13 miliard eur, neboli 14,5 miliardy dolarů. V investicích, zaměstnanosti a v celkové reputaci Irska mezi americkými korporacemi se jí to mnohonásobně vracelo. Aktivita zahraničních technologických korporací – byť často jen jednorázová – navíc stojí třeba za loňským ohromujícím výkonem irské ekonomiky, která vykázala růst převyšující 26 procent a obsadila tak první příčku na světě.

Vrátíme-li se k „případu Apple“, Irsko tedy získává pracovní místa a investice, americká firma zase platí takřka nulové daně ze svých evropských aktivit. Právě takovéto „dealy“ zásadně přispívají k tomu, že je Apple nejhodnotnější firmou na světě. A teď se nenechme mýlit. Za vzestupem tržního ocenění společnosti Apple, který je po roce 2009 nejcitelnější na světě, jistě stojí vlastní kvalita jejích produktů v čele s iPhony, stejně jako její umný marketing. Za oblíbeností Irska v očích amerických korporací zase třeba flexibilita tamní pracovní síly (Irsko v tomto ukazateli obsazuje první místo na světě) a její znalost angličtiny. Zjevně vysoká provázanost a vzájemná náklonnost irské vlády a lobbistů amerických korporací pak efekt těchto atributů dále a významně umocňuje.

Krok EK proti Applu může podle USA poškodit investice do EU

Nejde ovšem pouze o záležitost Irska a Applu. Zejména po roce 2000 totiž za stále vyšší podíl celkového růstu tržního ohodnocení amerických korporací zodpovídá jejich lobbing a jeho prostřednictvím získaná kapacita prosazovat si regulace, včetně těch daňových, takříkajíc „na míru“.

Jde však o trend, jenž je patrný výrazně déle, už takřka půlstoletí. Po roce 1970 totiž dochází k výraznému, přibližně pětinovému, nárůstu tržního ohodnocení amerických korporací v porovnání s jejich aktivy. Zisky amerických korporací zase vykazují vzestup v porovnání s jejich tržbami. Dobře to zachycuje Graf 1, který znázorňuje souhrnné Tobinovo Q (v logaritmizované podobě), čili podíl celkové tržní hodnoty (v tomto případě nefinančních) korporací k jejich celkovým aktivům. Obě trendové křivky, které se v zásadě liší jen metodikou výpočtu, odhalují citelný nárůst Tobinova Q. Jinými slovy, zejména po roce 1980 dochází ke znatelnému nárůstu hodnoty firem v poměru k jejich hmotným aktivům.

Co je příčinou nárůstu Tobinova Q? James Bessen z Bostonské univerzity hledá odpověď ve své nové studii, Accounting for Rising Corporate Profits: Intangibles or Regulatory Rents? (Bessen, 2016). Čísla, k nimž dospívá, hovoří následovně. Klíčovým zdrojem růstu ziskovosti korporací, a tedy i jejich tržního ohodnocení (tržní hodnotu lze chápat jako současnou hodnotu budoucích zisků), je zejména po zmíněném roce 2000 lobbistická aktivita korporací a schopnost formovat ve svůj prospěch regulatorní prostředí. Ekonomové souhrnně hovoří o dobývání renty. Rentou se přitom rozumí zisk nad úrovní takového zisku, jehož by firma dosáhla za běžných tržních podmínek. Dobývání renty demonstruje Graf 2, publikovaný v Harvard Business Review (HBR, 2016), v němž Bessen svoji zmíněnou studii populárně prezentuje. Z grafu plyne, že lobbing korporací je vskutku významným – a stále významnějším – zdrojem růstu jejich profitability.

Dobývat rentu se korporacím zatraceně vyplácí. Pokud se zaměříme na dobývání renty v oblasti daňové, tedy, přesněji řečeno, renty dobývané prostřednictvím lobbování za privilegovaný přístup ze strany berních úřadů, platí následující. Navýšení objemu výdajů dané korporace za lobbing o jedno procento vede ke snížení efektivní daňové sazby, jíž ona korporace čelí, o 0,5 až 1,6 procentního bodu (Richter a kol., 2008). Uvažme, že Apple třeba za některá z uplynulých let platil v Irsku ze svých evropských aktivit opravdu takřka nulovou daň, když konkrétně čelil sazbě 0,0005 procenta.

Klasik teorie regulace a pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii George Stigler už v roce 1971 hlásal, že „regulace je vytvářena a uplatňována primárně ve prospěch regulovaného odvětví“ (Stigler, 1971). Jinými slovy, regulace vytváří podmínky pro dobývání renty nebo tuto rentu zvyšuje. Bessen Stiglerův závěr potvrzuje. Upozorňuje přitom, že dlouhodobě dobývání renty vede ke ztrátě ekonomické dynamiky (a ke zvýšení nerovnosti), neboť firmy se spíše než na výzkum a vývoj či růst produktivity zaměřují na lobbing, leštění klik v politickém zákulisí a další fakticky nepříliš produktivní aktivity.

 

Bessenova studie tak představuje vítanou argumentační munici z pohledu těch ekonomů, jako je třeba John Cochrane z Chicagské univerzity, kteří za současnou hospodářskou stagnací Západu vidí přebujelý nárůst regulací (které pochopitelně představují živnou půdu lobbingu). Připomeňme, že další vysvětlení spočívají v takzvané sekulární stagnaci (toto vysvětlení preferuje třeba Larry Summers, exministr financí USA), v nahromadění úspor (Ben Bernanke, exšéf americké centrální banky), v pasti likvidity (Paul Krugman, NY Times, Princeton), v předlužení (Kenneth Rogoff, Harvard), v nedostatku nových vynálezů a postupů (Richard Gordon, Northwestern University) nebo v politice centrálních bank, které svojí měnovou politikou nafukují bubliny, jež pak bolestně splaskávají, což obé dlouhodobě redukuje produktivitu té či oné ekonomiky (Claudio Borio z basilejské Banky pro mezinárodní platby).

Ve světle výše uvedeného se může zdát, že zátah Evropské komise proti Irsku, resp. Applu je z ekonomického hlediska plně přínosný, neboť potírá dlouhodobě a celospolečensky neefektivní dobývání renty. Snad by to i mohla být pravda, kdyby ovšem Brusel samotný nebyl semeništěm nesčetných regulací, jež zrovna tak vytvářejí podmínky pro dobývání renty. Evropské komisi tedy jde fundamentálně zjevně o něco jiného než o potírání dobývání renty. O co, to už je otázka směřující za rámec těchto řádků.

Napsat autorovi RSS

Lukáš Kovanda, Ph.D., je hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. Přednáší na Vysoké škole ekonomické a Vysoké škole ekonomie a managementu, působí jako ekonomický expert Platformy pro internetovou ekonomiku a zasedá ve správní radě think-tanku Prague Twenty, jejž dříve vedl z pozice výkonného ředitele. Je autorem řady populárních i odborných ekonomických článků. V minulosti působil jako ekonomický konzultant, dále jako hlavní analytik časopisu Týden a deníku Lidové noviny. Řídil redakci ekonomického týdeníku Profit. Publikoval víc než stovku osobních rozhovorů s předními světovými finančníky a ekonomy včetně mnoha laureátů Nobelovy ceny. V roce 2009 vyšla jeho první kniha Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, v roce 2011 pak navazující Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize. V roce 2012 vydal „učebnici pop-ekonomie“ s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé, která se dočkala i slovenského překladu. O rok později mu vyšla další pop-ekonomická kniha Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano. V roce 2014 na Slovensku vydal knihu Šťastie je krásna věc



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.