Zpět ke Kuznetsovi: Kapitalismus vs. nerovnost

Podle ekonomické teorie existuje mezi rovností a efektivností nevyhnutelný trade-off. Čím více se bere bohatým a čím více se dává chudým, tím méně jsou obě skupiny motivovány k činorodé aktivitě. A činorodá aktivita je podmínkou hospodářského růstu, který nakonec pomůže všem. Avšak pomůže více chudým, anebo bohatým? Noah Smith, komentátor Bloombergu, analyzoval ve svém článku data Latinské Ameriky, aby zjistil, kde je v tomto případě pravda.

Přispívá kapitalismus ke zvýšení příjmové nerovnosti, anebo ji naopak snižuje? Vztah mezi „kapitalistickým“ ekonomickým růstem a nerovností nenechával ekonomy, ale i další společenské vědce, chladnými již od dob průmyslové revoluce, která na jedné straně vytvořila bohaté vlastníky továren – „kapitalisty“ – a na straně druhé chudou dělnickou vrstvu, která nemohla nabídnout nic víc než svou práci.

V této době se rovněž začala formovat různá socialistická dělnická hnutí, pro jejichž zástupce byl vztah mezi kapitalismem a nerovností víc než jasný – čím víc kapitalismu, tím víc nerovnosti. Avšak v polovině 20. století namítl rusko-americký ekonom Simon Kuznets, že tento vztah je trochu složitější – „kapitalistický“ ekonomický růst sice nejprve nerovnost zvyšuje, avšak od určitého bodu ji zase snižuje. Tuto myšlenku podpořil empiricky zjištěným vztahem mezi příjmem na hlavu a příjmovou nerovností na datech ze Spojených států. Grafické vyjádření tohoto vztahu, který vešel ve známost jako Kuznetsova křivka, lze vidět na následujícím obrázku.

Kde panuje největší nerovnost příjmů? Amerika před Čínou

V Latinské Americe jsme mohli v poslední třetině minulého století sledovat prudký ekonomický rozvoj, který byl na čas přerušen dluhovou krizí v 80. letech. Na druhé straně zde však v této době začala růst nerovnost mezi lidmi, a to natolik výrazně, že v politických diskuzích se ustálil termín „latinskoamerická úroveň nerovnosti“.

Ekonomický růst v Latinské Americe pokračoval i na přelomu století, přičemž byl doprovázen i slušným růstem HDP na hlavu. To dokládá následující graf.

Růst však nebyl způsoben (jen) enormním bohatstvím koncentrovaném v rukou nejbohatších jedinců. Na přelomu století se totiž začal obracet trend ve vývoji příjmové nerovnosti, která nejen přestala růst, ale dokonce začala klesat. Výmluvným důkazem toho budiž následující graf, který pochází ze studie ekonomů Nory Lustig, Luise Felipe López-Calva a Eduarda Ortiz-Juareze, kteří zjistili, že mezi léty 2002 a 2012 klesla příjmová nerovnost měřená Giniho koeficientem téměř ve všech latinskoamerických zemích.

Když ekonomický růst nečiní národy šťastnými

Giniho koeficient se používá ke kvantifikaci distribuce příjmů mezi obyvatele určité země (respektive ke kvantifikaci koncentrace příjmů v jednotlivých percentilech) a nabývá hodnot od 0 do 1, přičemž čím vyšší číslo, tím vyšší koncentrace bohatství v rukou nízkého počtu lidí a tím vyšší nerovnost. Následující graf ukazuje procentní pokles Giniho koeficientu ve vybraných latinskoamerických ekonomikách mezi léty 2002 a 2012. V rámci Latinské Ameriky se v tomto období nerovnost zvýšila pouze v Hondurasu.

Podobný vývoj lze sledovat také k Číně, kde ekonomický růst a zároveň i růst nerovnosti nastartovaly tržně orientované reformy v 80. letech minulého století. Avšak v poslední době se zdá, že se situace začíná obracet, píše Smith. Zde – podle dat z této studie – klesá Giniho koeficient od roku 2010. I v tomto případě lze tedy říci, že ekonomický růst přispívá k eskalaci nerovnosti, anebo ji naopak zmírňuje, to záleží na tom, v jaké části Kuznetsovy křivky se právě nacházíme.

Průzkum ECB: Chudoba a nerovnost v Evropě roste

Newsletter