Regulace bank? Kvůli nim jsou ještě nebezpečnější než v roce 2008

Během minulého týdne jsme „oslavili“ osmé výročí krachu americké investiční banky Lehman Brothers. Datum 15. září je považováno za počátek jedné z největších finančních krizí, jejíž následky jsou patrné dodnes. V tomto směru je řeč především o regulačních opatřeních, které zavedli regulátoři vůči subjektům bankovního sektoru. Tyto kroky se na bankách poměrně citelně podepsaly, ne všichni jsou však přesvědčeni o tom, že se stav finančního segmentu díky nim jakkoliv zlepšil. Zářným příkladem je bývalý americký ministr financí Larry Summers.

Summers je přesvědčen, že i přes existenci všech dohledových opatření a regulací, včetně Dodd Frankova zákona, nejsou velké americké banky nikterak bezpečnější, než tomu bylo před rokem 2008.

„K našemu překvapení se ukázalo, že veškeré dostupné informace plynoucí z finančního trhu nepotvrzují přesvědčení o mnohem bezpečnějším stavu hlavních bankovních institucí, než tomu bylo před poslední finanční krizí,“ přepisuje Summersova slova server Fortune. „Naopak, některé signály dokonce ukazují, že se rizika bankovního sektoru ještě zvýšila.“

Bývalý ministr financí v tomto směru naráží především na vyšší kapitálové požadavky. Jakmile banka disponuje dostatečným bezpečnostním polštářem, měla by se mnohem snáze potýkat s potenciálními riziky trhu. Na druhou stranu, rostoucí požadavky ohledně zabezpečení evidentně snížily schopnost navýšit svůj kapitál, a to nejen v době krize.

„Bear Stearns, Wachovia, Washington Mutual, Fannie Mae a Freddie Mac. Všechny tyto subjekty byly před svým selháním poměrně dobře kapitalizované,“ vysvětlit Summers. „Oproti tomu však stál fakt, ohledně ceny a volatility jejich akcií a dluhu, které naopak signalizovaly vážné problémy.“

Co vznikne, když banky spojí síly? Nová digitální měna

V době po krizi byly banky nuceny dávat mnohem větší část svých peněz stranou jakožto bezpečnostní polštář. To se nutně projevilo na jejich ziscích a tedy i na sentimentu investorů, pro které se stal bankovní sektor mnohem méně zajímavý, než tomu bylo dříve. Nejlépe o tom svědčí klesající poměr vlastního kapitálu vůči celkovým aktivům, který v podstatě reprezentuje procento bankovních aktiv, jež by bylo vyplaceno investorům v případě bankrotu.

Summers tak v tomto směru označuje regulaci za hlavní důvod toho, proč je bankovní sektor stejně, ne-li mnohem více, nebezpečný, než tomu bylo v době před krizí, a to vinou klesajícího objemu vlastního kapiotálu. Na druhou stranu, podle svých slov nevolá po okamžitém zrušení všech regulací, nýbrž upozorňuje na to, že samolibé vychloubání regulátorů ohledně úspěšnosti jejich opatření není opravdu na místě.

Newsletter