Většina studentů ekonomie se nejpozději v druhém semestru dozví, že centrální banky provádějí měnovou politiku prostřednictvím změn v množství peněz v ekonomice. Taky se u toho dozví, že pokud centrální banka množství peněz změní, dříve nebo později dojde také ke změně cen.
Když však v novinách uvidíte nebo televizi zaslechnete něco o (naší) centrální bance a měnové politice, je velmi nepravděpodobné, že byste se dozvěděli něco o množství peněz. Bude se mluvit o tom, že ČNB ponechala úrokové sazby na nulové úrovni a poslední dva roky tedy také o tom, že se rozhodla pokračovat v intervencích a udržovat znehodnocenou korunu, nebo něco podobného. Jak je to tedy s tím množstvím peněz a úrokovými sazbami?
V monetární ekonomii existuje historicky zvláštní rozpolcenost. Na jednu stranu se většina (v ekonomii není nic sto-pro) shodne na tom, že množství peněz je určující pro úroveň cen, na druhou stranu, když přijde na praxi, všechny centrální banky rozhodují o úrokových sazbách a nijak zvlášť nemluví o množství peněz. Ostatně v jednom z předchozích článků jsme napsali, že centrální banky manipulují s rezervami komerčních bank, aby si udržely kontrolu nad úrokovými sazbami na peněžním trhu. Není to ale zas až tak složité. Úroková sazba je cena za vypůjčení peněz a je rozhodující pro rozhodování lidí o jejich spotřebě a úsporách stejně jako pro rozhodování firem o investicích. Když tedy ČNB rozhoduje o své základní úrokové sazbě, momentálně již tři roky rovné prakticky nule, dělá to s cílem ovlivnit všechny úrokové sazby v ekonomice a přes ně spotřebu lidí a investice firem a nakonec inflaci. ČNB by však mohla rozhodovat o své sazbě, jak chtěla, a tržní úrokové sazby by ji stejně ignorovaly, pokud by aktivně neřídila rezervy komerčních bank a tím pádem také množství peněz.
Tip: Čtěte celý seriál Měnová politika pro každého na Roklen24
Když už jsme zmínili studenty, ti se obvykle také dozvědí, že pokud chce centrální banka úrokové sazby snížit, zvýší množství rezerv (peněz) tím, že od bank nakoupí cenné papíry nebo jim je jen vypůjčí nebo nakoupí cizí měnu (podrobněji v jednom z předchozích článků) a naopak. Tak to však ve skutečnosti úplně nefunguje. ČNB pro udržení zvolené sazby na trhu rezerv úplně stačí, když udržuje množství celkových rezerv blízko odhadované velikosti povinných minimálních rezerv. O těch už jsme taky psali a banky je musí udržovat ve výši 2% jejich depozit. Pokud tak například povinné minimální rezervy dosahují 50 miliard korun, potřebuje ČNB držet celkové rezervy blízko téhle částky.
K tomu však musí ještě říci, jakou splatnost si vybrala pro svou základní sazbu. To znamená, že musí říci, na jak dlouho si komerční banky mohou rezervy u ČNB uložit, nebo naopak půjčit. Centrální banky obvykle používají termín týden či dva, v případě českého bankovního sektoru to jsou dva týdny. Po dvou týdnech smlouva o půjčení peněz vyprší a je potřeba uzavřít novou.
Pokud tedy ČNB udržuje rezervy bank blízko úrovně jejich povinných minimálních rezerv a vyhlásí svou základní dvoutýdenní úrokovou sazbu, bude se tržní dvoutýdenní úroková sazba pohybovat blízko vyhlášené základní sazby. Pro banky je totiž optimální nemít rezerv ani více ani méně než jsou povinné minimální rezervy. Pokud by jich měly méně, riskují správní řízení ze strany centrální banky, což si jistě každá banka rozmyslí. Pokud by jich naopak měly více, tak ztrácejí, protože za rezervy nad úroveň povinných minimálních rezerv nedostanou žádný úrok. Mají-li rezerv více, než je potřeba, je pro ně výhodnější je vyměnit s ČNB za cenný papír s úrokem. Pokud jich pak mají méně, musí si je od ČNB vypůjčit. Současně si banky pochopitelně rezervy půjčují mezi sebou za tržní úrokovou sazbu. Ta se přitom nemůže příliš odchýlit od sazby ČNB, protože jinak by banky raději obchodovaly s ČNB.
Jestliže pak ČNB změní svou základní sazbu, pohnou se tržní sazby současně se základní sazbou, aniž by ČNB musela okamžitě změnit rozsah svých operací. Velikost a směr operací se změní až postupně, pokud se po změně úrokových sazeb změní velikost povinných minimálních rezerv.
