„Nejnebezpečnější“ banka světa? Výsledek rozhodně překvapí

Stále pokládáte za „nejnebezpečnější“ banku světa německou Deutsche Bank, jak ji letos v létě představil Mezinárodní měnový fond? Pokud ano, jste na omylu. Její místo na výsluní tzv. too-big-to-fail institucí teď atakují jiní. Kdo?

V tomto směru vytváří Výbor pro finanční stabilitu působící v rámci skupiny zemí G 20 každoroční seznam systémově důležitých bank, a to rovnou i se svým doporučením ohledně navýšení kapitálového polštáře nad povinný rámec 8 % rizikově vážených aktiv, který přikazuje mezinárodní dohoda Basel II. Aktuální verze vypichuje dvě banky, které se dostaly do kolonky „2,5 %“, která v podstatě říká, že by svůj současný kapitálový polštář měly navýšit o 2,5 % (tedy nejvíce ze všech) nad rámec toho současného. Jedná se o Citigroup a její kolegyni JP Morgan, která je největší americkou bankou vůbec.

V rámci světového bankovnictví se vžil termín „systémově důležitá banka“. Pyšnit se jím mohou ty, jejichž velikost a expozice jsou natolik významné, že v případě další krize by s největší pravděpodobností rozpoutaly opakující se scénář z roku 2008. Naštěstí tu jsou regulátoři, kteří těmto bankám přikazují držet příslušnou velikosti kapitálového polštáře, jenž by zafungoval jako dostatečná „brzda“.

Pouze Deutsche Bank? Německé banky jsou na tom mizerně

„Morgani“ jsou v rámci aktuální pozice seznamu Výboru stálicí. Citigroup se pomyslného vedení chopila nově, když vystřídala banku HSBC, která si ze skupiny „2,5 %“ polepšila na pouhé „2 %“. V jejím rámci je pak možné nalézt i Bank of America, BNP Paribas a již zmiňovanou Deutsche.

Pravdou je, že výše zmiňované banky obvykle drží kapitálový polštář na té samé, obvykle však na vyšší, úrovni, než uvádí Výbor pro finanční stabilitu. Důvodem je nejen tlak ze strany regulátorů, ale především i snaha ubezpečit akcionáře o vlastní stabilitě. Z toho důvodu je pojem „nejnebezpečnější banka světa“ nutné brát v tomto případě s určitou nadsázkou.

Jak zachránit nejstarší banku světa? První „škrty“ na scéně

Na druhou stranu, toto označení by se dalo za určitých předpokladů použít v rámci jiných institucí, které ani nejsou součástí seznamu. Řeč je v tomto směru především o italských bankách, které jsou zatíženy obrovským objemem nesplacených půjček, jejichž účetní hodnota je minimálně spekulativní.

Někteří investoři, jako například Steve Eisman, který úspěšně vsadil na pád nekvalitních hypoték poskytovaných v USA před krizovým rokem 2008, jsou přesvědčeni, že právě italská „situace“ je totálním průšvihem, který by svou silou při případném vyhrocení dokázal vyvolat další finanční otřes, a to nejen v rámci Itálie či Evropy, ale rovnou napříč globálním finančním sektorem.

Big Short vol. 2? „Jste v h****u“, říká Steve Eisman

Bankéřské tamtamy duní: Fúze „Uni“ a „SocGen“ na spadnutí?

Newsletter