Iniciativa Open Bankingu staví technologii do čela financí tím, že podněcuje (někdy dokonce přikazuje) úroveň zabezpečení základních dat účtů sdílených bankami. Hlavním cílem je umožnit třetím stranám, většinou FinTech společnostem, aby využily otevřený přístup do bankovních dat, což jim umožní poskytovat hodnotnější služby prostřednictvím mobilních aplikací, které zprostředkují zákazníkům snadnější převod peněz, spoření, získání půjčky i investování.
Například ve Velké Británii po vzniku Open Banking Standard (OBS) bude moci autorizovaný poskytovatel služeb třetí strany získat zřízený API standard za účelem umožnění přístupu do celé škály bankovních dat zákazníků, stejně tak bude moci iniciovat platební transakci, pokud k takové možnosti dal zákazník svolení. Ve zbytku Evropy, i když se zde nenachází žádná organizovaná iniciativa pro zavedení Open Banking API standardu jako ve Spojeném království, je bankám dán jasný příkaz k tomu, aby poskytovaly otevřený přístup k datům svých klientů a k rozhraní transakční iniciace kterékoli další straně, která je pod známou iniciativou PSD2. V Severní Americe, kde Open Banking není zatím závazný, si ale banky tohoto trendu všímají a upravují své pozice a strategie tak, aby byly připraveny na dobu, kdy bude Open Banking povinný i zde.
Praxe bank: Doma ztráty, v daňových rájích miliardové zisky
Tento způsob, jakým byl Open Banking představen, může celou situaci zkreslovat a dělat z něj něco, co se staví proti bankám, ale očividně hraje pro FinTech startupy a zavedené společnosti digitálních technologií jako Google, Apple, Amazon, Twitter nebo Facebook. Optimisti se stále snaží přesvědčit banky, že to nakonec bude pro ně přínosné, protože budou schopny zjistit způsob, jak na tomto Open Bankingu zbohatnout, neboť budou kontrolovat přístup k základním datům účtů a k transakční historii. Pesimisti na druhou stranu tvrdí, že se banky brzy stanou odpadním potrubím s ubohým počtem držitelů účtů, se kterými naprosto ztratí kontakt, a jejich chování bude kontrolováno skupinou chytrých nebankovních subjektů poskytujících front-end aplikace a služby. V takovém případě budou zábrany pro přestoupení k jiné bance úplně odstraněny. Očividně děsuplný scénář pro dnešní úřadující finanční instituce.
Nehledě na to, jestli mají pravdu optimisti nebo pesimisti (pravděpodobně nikdo z nich), se tvrdí, že regulace a digitální ekosystém jako celek by se měly vyvíjet s ohledem na „požadavky otevřenosti“ a statečně jít až za hranice toho, čeho je dosaženo již dnes. Měli bychom se snažit o prosazení všeobecného standardu otevřeného přístupu dat, což by vytvořilo komplexní a vyrovnané hrací pole pro úplné sdílení dat a konkurenci v digitálním světě. Proč by se mělo nařizovat pouze bankám, aby otevřely své archivy bankovních účtů, když nám stále není lehce umožněno získat přístup k datům svých zákazníků od kteréhokoli prodejce, ať jde už o FinTech, Twitter, Facebook, Google, Apple nebo Amazon.
Finanční krize na příjezdové cestě? Už i Wall Street si jí všimla
Zákazníci bank budou do jisté míry profitovat z toho, že jejich banka bude mít přístup k jinému archivu dat třetí strany a bude tak moci získat hodnotné informace o výdajových návycích, sociálních aktivitách a preferencích, intelektuálních zájmech, hudbě, filmech, knižních preferencích a tak dále. Proč nenechat zákazníky, ať si sami rozhodnou a vyberou, s kým chtějí sdílet svá vlastní data, pokud to má potenciál jim pomoci? Zcela zřejmě by taková situace vyvolala digitální konkurenci, podpořila by spolupráci, pozvedla by celkově digitálně bankovní služby díky kreativnímu využití umělé inteligence a hlavně výhody z ní by čerpali především zákazníci. Tohle by měl být cíl, ke kterému bychom měli směřovat.
