Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Je nadvláda amerického dolaru udržitelná?

Od konce 2. světové války spadl podíl Spojených států na tvorbě světového HDP z 30 procent na sotva 18 procent. I řada dalších vyspělých ekonomik zaznamenala podobný pád. Avšak u nich je to – na rozdíl od USA – z pohledu mezinárodního systému vidět, píše ve svém článku na Project-Syndicate.org Carmen Reinhart, profesorka Harvard University‘s Kennedy School of Government.

V kontrastu s vývojem USA a dalších vyspělých ekonomik, podíl Číny na světovém HDP se za stejné období téměř zečtyřnásobil a se svými nynějšími 16 % šlape Spojeným státům na paty. Podíl rozvíjejících se trhů se pak od brzkých poválečných let zvýšil v souhrnu ze 40 % na 60 %.

Avšak mezinárodní měnový systém jako by některé z těchto změn zcela ignoroval. Zejména se to týká pozice amerického dolaru, která se navzdory klesajícímu významu americké ekonomiky zdá být stále neohrožená.

Kdo drží americký dluh? Devatenáct největších věřitelů USA

Ze studie, kterou zpracovala Carmen Reinhart spolu s Ethanem Ilzetzki a Kennethem Rogoffem, vyplynulo, že 60 % všech zemí (které představují více než 70 % světového HDP) používá jako svou rezervní měnu americký dolar. Stejně tak podíl zahraničního obchodu, který je fakturován v amerických dolarech, a podíl amerických aktiv v devizových rezervách centrálních bank (zejména jde o státní dluhopisy) utvrzuje dominantní postavení dolaru.

Jak ukazuje graf, postavení dolaru jakožto rezervní měny příliš nereflektuje důležitost americké ekonomiky. Reflektuje tak spíše vysokou poptávku po amerických rezervních aktivech, která sílí zejména na rozvíjejících se trzích.

Poptávka po dolaru výrazně rostla mezi 50. a 70. léty minulého století, kdy se svět vzpamatovával z války, rozšiřoval se zahraniční obchod a americká měna byla v rámci bretton-woodského systému, založeného na režimu fixních směnných kurzů, směnitelná za zlato. Tato do jisté míry umělá poptávka, která nebyla podložena adekvátním výkonem americké ekonomiky, však způsobovala silné nadhodnocení dolaru, které se ukázalo být neudržitelné.

Spojené státy tak byly nuceny v roce 1971 „zlaté okno“ uzavřít a bretton-woodský systém se zhroutil. Navzdory devalvaci však dolar zůstal stále nadhodnocený a vzhledem k vysoké inflaci v USA se ho nedařilo udržet. O dva roky později se tak zhroutil i smithsoniánský systém, který měl být následníkem toho bretton-woodského.

I když vazba dolaru na zlato je dnes už passé, dolar svou pozici jakožto dominantní rezervní měna neztratil a hlad po něm je stejný jako tehdy. To Spojeným státům umožňuje financovat stále větší schodky běžného účtu, které se přelévají do fiskálních deficitů.

Pozice dolaru jakožto hlavní rezervy pak závisí na tom, zda budou Spojené státy pokračovat v poskytování stále vyššího dolarového dluhu. Pokud by ho USA chtěly omezit, musely by počítat i se ztrátou dominantní pozice své měny.

Novým dodavatelem rezervních aktiv by se pak mohla stát Čína, přičemž posílení pozice jüanu by reflektovalo vzrůstající důležitost čínské ekonomiky. Otázkou ovšem je, do jaké míry je čínský růst postavený právě na umělém podhodnocení vlastní měny.

Corporate America? Sami Američané v ní nevěří

Newsletter