Pokud by naše generace měla nechat jeden vzkaz generaci příští, pak vzkaz v láhvi by měl znít: „Nesahejte na úrokové sazby!“. V rozhovoru pro server Roklen24 to řekl zakladatel investičního fondu Vltava Fund Daniel Gladiš. Současné úrokové sazby jsou podle něj velmi vzdálené svým tržním rovnovážným hodnotám a páchají velké škody. Snižují spotřebu, oslabují banky, podlamují úvěrovou expanzi, vedou politiky k pohodlnosti, investory ke špatnému oceňování rizik a celkově k neefektivní alokaci aktiv.
Rok 2016 je za námi. Co Vás v jeho průběhu překvapilo?
Asi tři věci. Dosti výrazný propad akcií na počátku roku a potom samozřejmě britské referendum a americké volby. To byly dvě nejočekávanější události roku. Nemyslím si ale, že jejich výsledek byl nějakým velkým překvapením.
Velkou pozornost bezesporu přitáhlo vystoupení Velké Británie ze struktur Evropské unie. Nechal jste se v jednom z rozhovorů slyšet, že je z dlouhodobého hlediska lepší být mimo společenství, než uvnitř. Proč?
Protože se domnívám, že EU se dříve nebo později rozpadne a nebude to zřejmě úplně hladký proces. Země, které budou v té době už stát mimo unii, budou toho nejhoršího ušetřeny. Myslím si také, že za pár let, až se ruch kolem brexitu uklidní, ukáže se, že Británie si vede mnohem lépe než zbytek unie, a to může být dobrý příklad pro některé členy EU uvažující o vystoupení.
Akciové trhy v USA překonávají historická maxima. Podnětem k překotnému postupu vzhůru se stalo vítězství Donalda Trumpa v prezidentské volbě. Chová se trh racionálně, když nastupujícímu prezidentovi tak moc věří?
Proč trh po volbách rostl, se nikdy přesně nedozvíme. Má teorie je následující. Některá prohlášení Hillary Clinton, případně senátorky Elisabeth Warren byla natolik anti business orientovaná, že trh si hodně oddechl, když zjistil, že bude vládnout někdo jiný. S úlevou potom přišel i růst akcií. Možné ale také je, že děláme z komára velblouda. Od voleb zatím uběhla příliš krátká doba a trh nešel nahoru zase tak moc, aby se nemohlo jednat o čistě náhodný jev. Možná je chybou hledat v tom nějakou speciální příčinnou souvislost.
Vedle amerických akcií nahoru míří i ty evropské. Je aktuálně složitější vybírat vhodné akciové investice?
Ano. Musí tomu tak být už ze samotné definice. Vyšší ceny znamenají vyšší riziko a nižší očekávaný výnos.
Velkým tématem posledních let je politika centrálních bank. Jak vnímáte éru „levných peněz“? Považujete ji za významné riziko budoucnosti?
Ano. Nejen riziko budoucnosti, ale i velký problém současnosti. Pokud by naše generace měla nechat jeden vzkaz generaci příští, pak vzkaz v láhvi by měl znít: „Nesahejte na úrokové sazby!“. Současné úrokové sazby jsou velmi vzdálené svým tržním rovnovážným hodnotám a páchají velké škody. Snižují spotřebu, oslabují banky, podlamují úvěrovou expanzi, vedou politiky k pohodlnosti, investory ke špatnému oceňování rizik a celkově k neefektivní alokaci aktiv.
Řadíte se do skupiny tzv. hodnotových investorů. Mohl byste nám přiblížit, o jaké pilíře se takový přístup opírá?
Jde o velmi jednoduchou myšlenku. Kupovat aktiva za cenu nižší, než je jejich hodnota.
Netajíte se tím, že máte investování spojené s dlouhým časovým horizontem (minimálně 5 let). Přesto, bylo pro Vás zejména v začátcích těžké oprostit se od sledování vývoje tržních cen akcií? Co byste v tomto směru méně trpělivým investorům poradil?
Začínal jsem jako makléř a součástí mé práce bylo být neustále v obraze, co se týče jednotlivých cen a aktuálního dění. Nějakou dobu mi potom trvalo, než jsem si zvykl na to, že není potřeba ceny sledovat několikrát denně a že je to dokonce i na škodu. Dnes je mým snem, aby se burzy na tři roky zavřely. Nijak by mi nevadilo držet po tu dobu stejné portfolio a mohl bych jet konečně na dlouhou dovolenou.
Daniel Gladiš: Americké volby a Kellyho vzorec
Jakým způsobem vybíráte konkrétní akciové kandidáty pro zařazení do portfolia fondu Vltava Fund? Existují nějaké parametry, podle kterých se řídíte?
U každé uvažované investice si položíme čtyři otázky. Rozumím tomu, co společnost dělá? Má společnost nějakou trvale udržitelnou konkurenční výhodu? Je řízena ve prospěch akcionářů? Jsou její akcie atraktivně oceněny? Teprve tehdy, pokud si dáme na všechny čtyři otázky kladnou odpověď, uvažujeme o zařazení do portfolia. Více než 99 % společností tímto sítem neprojde.
Řada nejen začínajících investorů určitě přemýšlí, jak se taková investiční filozofie formuje. Proto se zeptám, jak nynější parametry pro výběr akcií vznikaly a co je v čase ovlivnilo?
Řekl bych, že naše investiční filozofie se stále vyvíjí. Jeden z mých oblíbených investorů, Howard Marks, mi řekl, že tajemství úspěchu v investování je v tom, přežít prvních 30 let. To je doba, kdy se investor učí a pokud má štěstí, může v dalších třiceti letech postupně začít zúročovat své zkušenosti. Tak nějak to asi bude. Do těch zmíněných třiceti let mi ještě asi pět chybí a sám na sobě pozoruji, že se mám ještě hodně co učit. Považuji se stále za studenta akciových trhů. Nejlepším zdrojem k učení jsou asi vlastní chyby. V tomto směru mám bohatě z čeho čerpat.
Dodržení investiční filozofie vyžaduje pevnou morální disciplínu. Měl jste někdy nutkání nakoupit akcie společnosti, která se Vám zdála atraktivní, přestože nesplňovala některý z parametrů investiční filozofie fondu?
Velmi často a bohužel jsem taky občas neodolal.
ANKETA: Jak a kam investovat milion podle portfoliomanažerů?
Investování do akcií je o vztahu tržní ceny (co akcie stojí) a vnitřní hodnoty (kolik by stát měla). Určení vnitřní hodnoty je nicméně nevyhnutelně subjektivní proces. Jakým způsobem probíhá ve vašem fondu?
Nelze to jednoduše popsat. Investování není přírodní věda, ve které by platily nějaké zákony a proto ani nelze objektivně stanovit vnitřní hodnotu. Vždy jde jen o odhad, nepřesný a subjektivní odhad. Stejně se ale k němu musíme dopracovat, abychom ho mohli porovnat s cenou. Lékem na problém subjektivity a nepřesnosti je velký rozdíl mezi cenou a hodnotou, tak zvaný bezpečnostní polštář, který by měli investoři vyžadovat u každé investice.
Jste autorem dvou knih – Naučte se investovat a Akciové investice. Přemýšlíte nad tématy pro napsání třetí knihy?
Zatím ne. Mezi první a druhou knihou uběhlo 11 let a to je tak akorát doba na to, aby člověk nabral nové zkušenosti a aby se mohl posunout dál. Nemělo by smysl psát jinými slovy totéž. No a Akciové investice vyšly teprve v roce 2015, takže na další knihu je zatím dost času.
Aktuálně chystáte workshop “Bezrizikové akcie”, který se koná 25. ledna. Můžete nám přiblížit, co ten termín “bezrizikové akcie” vyjadřuje?
Celé to je založeno na myšlence, že hlavním rizikem investování do akcií není volatilita jejich cen, ale riziko spojené s podnikáním jednotlivých společností. Těch rizik je několik druhů a dají se najít takové společnosti, které mají tato rizika definičně minimální. Takovým akciím potom říkám bezrizikové.
Jednou z častých chyb investorů je, že se pouštějí do věcí, kterým nerozumí. Ve svých knihách to označujete jako vystoupení investora z kruhu jeho kompetencí. Máte po více než dvaceti letech praxe svůj vlastní kruh kompetencí plně ukotven a zdokonalujete se uvnitř něj? Nebo se jej spíše snažíte rozšířit do dalších oblastí?
Nemám ho plně ukotven. Prošel jsem několika fázemi. V první fázi jsem vůbec neuvažoval o tom, že nějaký kruh kompetencí existuje. Ve druhé fázi jsem o něm už něco tušil, ale neuvědomoval jsem si, jak málo věcí leží uvnitř toho mého. Teď jsem ve fázi, kdy si to začínám uvědomovat a další fáze by mohla spočívat v jeho opatrném rozšiřování.
Kdybyste měl investorům předat nějakou radu, co by to bylo?
Čím jsem starší, tím jsem na rozdávání rad opatrnější. Ještě se sám mám dost co učit. Možná bych poradil, aby se investoři snažili učit od těch největších legend. Touto radou asi nic nepokazím.
Vašim velkým investičním vzorem je Warren Buffett. Existuje něco, v čem se s ním názorově neshodujete? Napadají mě například jeho nedávné investice do aerolinií…Co se týče investiční filozofie, tam bych si netroufal v ničem Buffettovy názory rozporovat. V jednotlivých investicích ano. Buffett má v portfoliu řádově 40 veřejně obchodovaných společností, my řádově 20 a shodujeme se jen ve dvou. Co se týče těch aerolinií, tak si myslím, že za jejich nákupem nestojí Buffett, ale jeho dva manažeři Todd a Ted.
