Evropské i americké výnosy rostou. Poptávka je mírně vyšší po dolaru, který tak sílí v dolarovém indexu i proti procyklickým měnám. Proti euru se obchoduje kolem 1,1900 EURUSD. Měny regionu mírně ve ztrátě. Koruna se obchoduje nad 25,50 za euro.

Ajťáci, novodobí šarlatáni?

Bujné poprsí, sen řady dívek a dam. Dnes se nezřídka dočkává naplnění na některé z klinik plastické chirurgie. To pár let před první světovou válkou ženy uháněly do krámku jistého Fischera, na pražské Příkopy, č. p. 27. Fischer tam prodával přípravek značky Alexa, o němž v dobovém tisku rozhlašoval, že „nedostatečně vyvinuté“ poprsí zakrátko napraví. Za lahvičku žádal 6 korun a 90 haléřů, polovinu týdenního výdělku průměrné pražské služky. Za stejnou cenu mohla žena pořídit třeba tři sukně.

Alexa je jen jeden z řady přípravků, které charakterizují éru rozvinuté mastičkářské industrie. Třeba v USA během ní, v letech 1810 až 1939, stouply výdaje za šarlatánské produkty 114krát, po přepočtení na hlavu. Mastičkářský byznys tak rostl 22krát rychleji než celá tamní ekonomika. Přitom vlastně jen balamutil. Stejně jako se uživatelky Alexy nedočkaly plnějších tvarů, nad výdělkem splakali i ti, jimž šlo o vyléčení ledvinových kamenů, alkoholismu nebo rakoviny.

Jak to, že pochybná industrie tak dlouho vzkvétala? Ekonom Walter Troesken z Pittsburgské univerzity odpovídá, že mastičkářský průmysl obratně využíval těžko nasytitelné lidské touhy po nových a nových „zázračných přípravcích“. Selhal-li jeden, lidé už si jej více nekoupili. Nevyvolalo to v nich však nedůvěru k celému šarlatánskému průmyslu. Ženy si pak místo Alexy koupily třeba Pilules Orientales, slibující to samé, jen aby se jejich sen opět rozplynul.

Jak jsme na tom dnes? Jsou neelastická poptávka po produktech tváří v tvář jejich očividným selháním a nesmírná produktová diferenciace, které poháněly mastičkářskou industrii, passé?

Co třeba IT sféra, se všemi hardwarovými a softwarovými vychytávkami, s jejich neustále se obměňující nabídkou? John Fernald, ekonom americké centrální banky, ve své nové studii dokládá, že růst produktivity v USA zpomalil ještě před propuknutím finanční krize, kolem roku 2003. Vrátil se na úroveň let 1973 až 1995, tedy na úroveň doby, než se IT technologie masivně rozšířily. Přechod na internet tedy žádný dlouhodobý nárůst produktivity nezažehl. IT sféra přesto stále chrlí nové a nové technologické hračky či aplikace. Když však zohledníme přínos a zároveň i neproduktivně strávený čas, je nejspíše daleko efektivnější třeba obyčejný e-mail než kterákoli sociální síť. Právě sociální sítě už jsou doménou doby, která se podle Fernalda nijak zásadně zvýšenou produktivitou nevyznačuje.

Nepídíme se za zvýšenou produktivitou, podobně jako kdysi ženy za kypřejším dekoltem, přičemž ovšem příslušná industrie, ať už ta někdejší mastičkářská nebo ta současná IT, má v nabídce spíše jen šidítka? Kvůli mobilům, sociálním sítím či záplavě aplikací možná více konzumujeme, možná se více bavíme (?), naše produktivita ale nevzrůstá.

Vyšlo v Euru pod názvem „Šidítka nové doby“.

Newsletter