Čínský prezident Xi ve dnech 28. až 30. března navštíví Česko. Na své cestě do Spojených států, na oplátku Zemanovy účasti na čínských oslavách konce druhé světové války. Česko získalo díky vývoji posledních dvou let v čínské zahraniční politice netradiční roli. Co chtějí Číňané v Česku? Po Česku? Nad tím v následujícím textu přemýšlejí analytici Asociace pro mezinárodní otázky Václav Kopecký a Alice Rezková. Na Roklen24 jejich textem otevíráme téma čínské návštěvy v Česku.
Spolupráce, která se na základě návštěvy očekává, naváže na zapojení České republiky do čínského projektu nové Hedvábné cesty, prostřednictvím něhož se Peking snaží posílit vztahy se zeměmi podél velmi volně definovaných obchodních cest. Proto se při přípravách na čínskou návštěvu zmiňovala hlavně ekonomická témata, a to i z mezinárodněpolitického hlediska, kdy byl opět kladen důraz především na hospodářskou kooperaci.
Po první vlně velký třesk
V červnu zamíří prezident Xi do našeho regionu znovu na návštěvu, která tentokrát pravděpodobně zahrne také Německo, Rakousko a Polsko. Proto lze jeho současnou cestu považovat za potvrzení rychle se rozvíjející česko-čínské spolupráce, kterou dále upevní memoranda v různých odvětvích na velký objem investic. Tento postup se shoduje s čínskými aktivitami v jiných zemích, kdy se čínské společnosti snaží o výraznou marketingovou prezentaci svých ekonomických plánů. Po prvotních menších vkladech následuje tzv. velký třesk. Skutečná realizace těchto projektů je však často během na dlouhou trať, který ne vždy končí úspěchem.
Investice. Jaké?
Předpokládá se poměrně velkolepý vstup celé řady čínských společností na český trh. Tyto aktivity uvede podpis strategického partnerství s Čínou, díky němuž se ČR zařadí mezi další evropské země, včetně EU jako celku, které pod hlavičkou podobného dokumentu s Čínou spolupracují. Cíle čínských investic v ČR lze rozdělit do tří hlavních oblastí:
Vytvoření leteckého hubu – čínské společnosti se soustředí na investice do leteckého průmyslu, ať už se jedná o rozšiřování přímých linek do Číny, jejichž počet je bezprecedentní v rámci střední Evropy, nebo o samotnou výrobu letadel, aktivity spojené s jejich údržbou, rozvoj leteckých škol v Číně či výcvik pilotů.
Vznik finančního centra – hned několik institucí projevuje zájem o založení své pobočky v Praze. Přestože se ČR nezařadila mezi zakládající členy Asijské infrastrukturní investiční banky, může nyní získat svou vlastní speciální pozici díky ustavení dceřiné společnosti jedné z největší čínských bank ICBC v Praze. ICBC také uvažuje o zřízení sídla svého fondu 16+1 v českém hlavním městě.
Spolupráce s českými podniky – zde se bude aktivita odvíjet od podpisu celé řady memorand v různých odvětvích. Zajímavé příležitosti mohou vyvstat například v cestovním ruchu s významnými investicemi do lázeňství. Memorandum v zemědělství a potravinářském průmyslu by mohlo napomoci českým firmám ke vstupu na velmi regulovaný čínský trh. Nové podněty lze očekávat také ve farmaceutickém průmyslu nebo strojírenství.
Od porozumění na čínský trh
Velká většina projektů je zatím ve stádiu tzv. memoranda o porozumění (MoU), a proto je otázkou, jak se budou tyto nové podněty dále rozvíjet. Je třeba k těmto velmi ambiciózním plánům přistupovat realisticky, protože ne vždy se u takových iniciativ potvrdí dostatečný obchodní potenciál a jejich proveditelnost. Je také možné, že ČR bude sloužit jako startovací stanice pro projekty v dalších zemích střední a východní Evropy. Dlouhodobě stále platí, že čínští investoři většinou preferují nákupy zavedených funkčních firem a nemají příliš velký zájem otevírat nové výrobní závody, což je jedna z upřednostňovaných forem zahraničních investic v ČR, vítaná například z Japonska či Koreje.
Některá MoU mohou skutečně usnadnit vstup českých firem na čínský trh, který by pro ně bez těchto dokumentů jinak zůstal uzavřen. Stranou není možné nechávat ani mezinárodněpolitickou dimenzi návštěvy. Při absenci jednotné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky vůči Pekingu spolu členské státy v mnoha oblastech tvrdě soupeří o čínský kapitál a co nejlepší podmínky pro vstup svých firem na trh. Čína tyto rozpory velmi obratně využívá, takže evropské firmy (včetně českých) mají v mnoha segmentech mnohem horší přístup na čínský trh než opačně. Podobně je tomu i v případě lidsko-právního dialogu s Čínou a hledání společného stanoviska k bezpečnostním či globálním problémům. Intenzívní spolupráce s Pekingem zatím zásadně neovlivňuje české spojenecké vazby, nicméně bude opět nutné pozorně sledovat, k čemu návštěva povede.
Autory textu jsou Václav Kopecký a Alice Rezková z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)
