Analýza: Pohled do útrob japonské Abenomiky

Japonská inflace je zpět a dokonce dosáhla úrovně naposledy spatřené v roce 1982. Spotřebitelské ceny v Japonsku rostly v květnu podle údajů japonské centrální banky Bank of Japan meziročním tempem 3,4 procent, což bylo z velké části způsobeno dubnovým zvýšením daně z prodeje. Nárůst květnové inflace navazuje na předchozí dubnový cenový skok o 3,2 procent. Kromě zvýšení daní je stále cítit dopad loňské devalvace jenu a sice: poplatky za elektřinu vzrostly meziročně o 11,4 procenta, ceny benzínu o 9,6 procent a dále například ceny mořských plodů o 14,3 procenta.

Nicméně, odstraníme-li efekt vyšších daní, základní index spotřebitelských cen v Japonsku vzrostl v květnu o 1,4 procent, což je o 0,1 procent méně než nárůst z předchozího měsíce. Tento základní inflační údaj tedy klesl, přestože index v němž je zahrnut daňový efekt stoupal, což je důvod proč je nutné brát v potaz rostoucí vliv, jenž má zvyšování daní na růst cen. Zpomalení základního cenového růstu nastalo poprvé od září roku 2013 a guvernér BoJ Haruhiko Kuroda uznal, že se během léta očekává zpomalení základní inflace bez daňových efektů na zhruba 1 procento a to hlavně v důsledku snížení efektu vyšších cen energií.

Druhým faktorem, mimo zmenšujícího se vlivu rostoucích cen energií, který bude pravděpodobně vyvíjet tlak na snižování cen v Japonsku je pokračující nedostatek domácí poptávky. Výdaje domácností se v květnu snížily meziročně o 8 procent po 4,6 procentním poklesu v dubnu. Není však těžké pochopit proč je spotřeba tak slabá: mzdy nepočítaje přesčasy a bonusy klesly 23. měsíc v řadě. Ve skutečnosti reálné mzdy klesly meziročně o 3,8 procent. S kupní sílou klesajících platů, a slabou poptávkou po úvěrech je důvod spotřebního poklesu evidentní.

Na druhou stranu, míra nezaměstnanosti v Japonsku dosáhla v květnu 3,5 procent, tedy svého 16 letého minima. Současně, dostupnost pracovních míst vzrostla na nejvyšší úroveň od roku 1992, s poměrem míst vůči žadatelům na úrovni 1,09, což znamená že bylo k dispozici 109 pracovních míst na každých 100 uchazečů o zaměstnání.

Abeho plán je takový, že pokles nezaměstnanosti by měl vytvářet růst příjmů s cílem podpořit spotřebu což by zároveň mělo navýšit firemní zisky a investiční výdaje. Můžeme se však tázat proč to co premiér nazývá virtuous cycle stále nefunguje.. Část odpovědi spočívá v druhu vytvořených pracovních míst. Růst počtu pracovníků na krátkodobé nebo částečné úvazky má za následek, že celkové příjmy (na rozdíl od základních mezd) v celkovém hospodářství stagnují. Zaměstnanost vzrostla o 0,9 procent, zatímco disponibilní příjem v domácnostech pracujících klesl o 3,4 procenta v reálných hodnotách. Pracovníci bývali chráněni drahým systémem celoživotního zaměstnání. Firmy však momentálně umisťují nové účastníky na krátkodobé, špatně placené smlouvy. Téměř dvě pětiny zaměstnanců nyní spadají to této kategorie.

Cena trvalého stimulu

Nic není zadarmo, a Abenomics není výjimkou. Kromě problému souvisejícího s vyvoláváním spotřeby při poklesu reálných mezd, je tu i problém se státní bilancí zahraničního obchodu. Japonsko v květnu zaznamenalo 23. měsíc obchodních deficitů po sobě, kdy poklesl jak import tak export. Zatímco vývoz do USA klesl o téměř 3 procenta oproti předchozímu roku, květnový schodek narostl na 909 miliard jenů (8,8 miliardy dolarů). Vývoz klesl o 2,7 procent na 5,6 bilionu jenů (54,9 miliard dolarů), zatímco dovoz klesl o 3,6 procenta na 6,5 bilionu jenů (63,7 miliard dolarů). Přebytek běžného účtu v dubnu meziročně poklesl o 76,1 procenta. Běžný účet platební bilance byl v dubnu nejnižší od roku 1982, dle údajů japonského ministerstva financí.

To vše bez ohledu na to, že BoJ skupuje téměř všechny nové emise japonských státních dluhopisů, přičemž jejich výnosy zůstávají neuvěřitelně nízké. Výnos 7-letého dluhopisu klesl na pouhých 0,28 procent minulý týden, což je pouhých 6bp nad jeho historickým minimem. Je třeba si uvědomit, že i rostoucí inflace nejde ruku v ruce v delším časovém horizontu s klesajícími výnosy dluhopisů.

Japonská ekonomika na tom i přes ujišťování premiérem opravdu není nejlépe. Klesající populace v produktivním věku neustále snižuje růstový potenciál země a zatímco strukturální reformy mohou pomoci do jisté míry zvýšit produktivitu a kompenzovat pokles na straně nabídky, nevyřeší základní strukturální problém nedostatku poptávky. Mohlo by se také stát, že na konci dne bude jediným trvalým dědictvím experimentu Abenomics vážně narušená ekonomika a hromada státního dluhu, který bude nejen velice těžké splatit, ale který se také zaslouží o to, že udělá plánované zvyšování úrokových sazeb v delším časovém horizontu opravdu problematické.

Newsletter