Argentina a stoleté dluhopisy. Kdo to proboha kupuje?!

Investoři mají zřejmě krátkou paměť. Jinak si lze jen těžko vysvětlit, jak je možné, že se Argentině i přes její pohnutou historii podařilo sklidit úspěch s dluhopisy se stoletou splatností. Nebo ne?

Historie prodchnutá sérií bankrotů

Každý, kdo Argentině půjčí peníze, si za to může sám. Něco v tom smyslu jednou alespoň řekl Néstor Kirchner, bývalý argentinský prezident, který zemřel v roce 2010. Ze své pozice musel vědět, o čem mluví. Země má za sebou historii státních bankrotů – za posledních 200 let, kdy je Argentina nezávislou zemí, její ekonomika zkolabovala celkem osmkrát.

Do absolutně nejrozsáhlejší platební neschopnosti se dostala v prosinci 2001, kdy se její ekonomika zhroutila a země nebyla schopna dostát svým závazkům vyplývajícím z dluhopisů v rekordním objemu 95 miliard dolarů, přičemž následovaly dlouholeté právní spory s hedgeovými fondy. Investoři se přitom na rozhodnutí tehdejší argentinské vlády museli definitivně rozloučit se 75 % svých pohledávek. Ještě v letech 2005 a 2010 pak došlo k dramatickým restrukturalizacím dluhů, přičemž s posledními institucionálními věřiteli se země v čele s novým prezidentem Mauriciem Macrim dohodla až v únoru 2016.

Dluhopisy na 100 let s lákavým výnosem

Tentokrát Argentina vydala dluhopisy v hodnotě 2,75 miliardy dolarů denominované v americké měně se splatností za 100 let.

„Argentina ještě není zralá na stoletý dluhopis, je to příliš brzo,“ diví se podle agentury Reuters šéf britské investiční společnosti Puma Investment Jorge Piedrahita. Není si prý přitom jist, zda v minulosti vůbec bylo alespoň dvacet let v kuse, kdy by se země nedostala do platební neschopnosti. Mnozí investoři to však zjevně vidí jinak. Za argentinské dluhopisy, které jsou splatné až 28.června 2117, získali manažeři transakce Citi a HSBC nákupní příkazy v rozsahu 9,75 miliardy dolarů.

Investory přilákal vysoký výnos. Dluhopisy mají roční kupón 7,125 %, ale vzhledem k tomu, že byly prodány za cenu 10 % pod nominální hodnotou, plyne z nich tak celkem roční výnos ve výši 7,9 %, a to rozhodně není málo. Například americké 30leté dluhopisy vynáší téměř 2,8 %. V eurozóně, kde jsou úrokové sazby ještě nižší než v USA a kde ECB státní bondy stále čile nakupuje, jsou výnosy ještě výrazně nižší.

Naděje na zlepšení

Investoři přitom sází především na nového prezidenta, který skutečně od svého nástupu do funkce koncem roku 2015 pilně realizuje slíbené reformy. Uvolnil měnový kurz pesa a ukončil devizové kontroly. Otevírá zemi obchodu a snižuje vývozní cla na zemědělské produkty.

Argentina oslavila svůj návrat na dluhopisový trh teprve v dubnu 2016 poté, co ukončila poslední spory s věřiteli. Tehdy si na trh došla na jeden zátah pro 16,5 miliardy dolarů a mohla se radovat z obrovského zájmu, který čtyřnásobně převyšoval nabídku. Od té doby se argentinské dluhopisy, stejně jako v případě mnoha jiných rozvíjejících se zemí, vyvíjely dobře. Nejdelší splatnost dluhopisů vydaných v dubnu 2016 činila 30 let, výnos u tohoto papíru činil 8 %, aktuálně se pohybuje kolem 7,2 %.

Také argentinský akciový trh je v dobré náladě. Hlavní akciový index Marval-Index si v letošním roce připsal již bezmála 30 %. Analytici odhadují, že argentinská ekonomika letos vzroste o 2,7 %, zatímco ještě loni klesla o 2,3 %.

Vyhlídky pro Argentinu se tak značně zlepšují. Macriho vláda podle Joe Harpera, partnera v investičním fondu zaměřeného na Latinskou Ameriku, společnosti Explorador Capital Management, v loňském roce napravila průšvih z roku 2001. „Politické kyvadlo se v Argentině posunulo do středu a příštích 100 let bude značně odlišných od posledního století,“ domnívá se podle Financial Times tento expert.

Pokud Argentina dostojí svým slibům o snížení deficitu a splní své fiskální cíle, je zde reálná šance, že v následujících letech ceny dluhopisů výrazně porostou. Vzhledem k tomu, že se papíry prodaly s téměř 8% výnosem, získal by investor vložené peníze zpět již za zhruba 12 let.

Výnosy by mohly klesnout minimálně o 15 bazických bodů a pohybovat se tak více v souladu s jinými hlavními ekonomikami regionu, jako např. Brazílie, z čehož by plynuly dvouciferné kapitálové zisky. V takovém případě jsou při 8% či vyšším výnosu podle Costy skutečně výhodným nákupem.

Rada zkušeného: Nebuďte ovce, investujte do Ameriky

Kdo si půjčuje na 100 let?

Sto let je však dlouhá doba. Jen málo subjektů si půjčuje peníze na tak dlouho. Jedním z nich bylo v roce 2010 Mexiko, které vydalo stoleté dluhopisy, jejichž výnos se podle Finacial Times aktuálně pohybuje kolem 5,5 %. Mexiko má přitom vyšší bonitu než Argentina a ratingové agentury jej na rozdíl od jihoamerické země hodnotí investičním stupněm jako bezpečného věřitele. Argentina je hodnocena jedním B.

Stoleté dluhopisy vydala v roce 1996 i Čína. Jejich výnos se aktuálně pohybuje kolem 4,25 % a vývoj na trhu naznačuje, že od té doby zdvojnásobily svou hodnotu.

Čína připravuje první emisi dolarových dluhopisů od roku 2004

Vedle Mexika, Argentiny a Číny vydalo stoleté dluhopisy ještě Irsko, nicméně jen ve velmi malém rozsahu a s malým zájmem investorů. Za první světové války vydala stoleté bondy také Velká Británie, která je splatila v roce 2014. Kromě těchto států k dluhopisům se stoletou splatností přikročily také některé firmy, jako například brazilská ropná společnost Petrobras či francouzská energetická společnost EDF.

Stále běžnější se v posledních letech naopak stávají dluhopisy se splatností 50 let. V eurozóně je vydaly například Francie, Itálie, Španělsko či Rakousko.

Jaká jsou rizika?

S dobou splatnosti však roste riziko, a to nejen v ohledu na to, zda země bude za 50 či 100 let schopná své dluhy splácet. Kurzy dluhopisů s delší dobou splatnosti kolísají mnohem silněji než ty s těmi kratšími. Například po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v loňském listopadu se propadla cena stoletých mexických bondů oproti srpnu o více než 20 %. Výnos přitom ve stejné době vzrostl jen o jeden procentní bod z 3,9 na 4,9 %.

Kdo to kupuje?

A kdo vlastně stoleté bondy Argentiny koupil? Země by se pravděpodobně k tak odvážnému kroku neodhodlala, pokud by si nebyla jistá, že jsou zde investoři, kteří mají zájem. „Za tím musí být opravdu nějaký velký hráč,“ říká podle serveru Financial Times Alejo Costa, hlavní stratég BTG Pactual v Buenos Aires. Adam Bothamley, šéf oddělení úvěrů v HSBC, uvádí, že emise byla důsledkem „reverse inquiries“, kdy investoři přistoupí k emitentovi s návrhem, jaké podmínky by jim vyhovovali. Takový přístup se Argentině vyplatil i v případě loňské emise dluhopisů denominovaných v místní měně s dlouhými splatnostmi, která se setkala s obrovskou poptávkou.

Podle Costy jsou pro „real money“ investory dluhopisy s dlouhou splatností nejlepším způsobem, jak si na zemi vsadit, vzhledem k tomu, že nemohou využívat páku jako operativnější hedgeové fondy. „Pokud jste investor s konstruktivním pohledem na Argentinu, chcete v první řadě dlouhodobost,“ cituje jej Finacial Times.

Podle serveru je z této finanční události také patrné, že investoři ještě nejsou unaveni rozvíjejícími se trhy. Do dluhopisů rozvíjejícího se světa letos přitekly miliardy díky jejich vysokým výnosům na jedné straně a nízkým úrokovým sazbám ve vyspělém světě na straně druhé.

Pět tipů, jak přizpůsobit portfolio při měnících se sazbách

Hlad po vysokých výnosech v současném finančním světě tak nahrává argentinské vládě. Šance i rizika jsou v případě stoletých dluhopisů značně vysoké a investice do nich je riskantní sázkou na to, že tentokrát se historie nebude opakovat.

Newsletter