Řecko má jen minimální šanci na vyplacení reparací za škody, které v zemi za druhé světové války způsobili nacisté. Berlín se totiž může právně opřít o dohodu o sjednocení Německa z roku 1990, v níž vítězné mocnosti označily otázku odškodného za uzavřenou, řekl ČTK německý právní odborník Eberhard Rondholz. Podle něj ale zůstává otevřená otázka splacení vynucené půjčky, kterou Řecko muselo poskytnout nacistům a které by se mohlo domáhat u občanského soudu.
Otázku válečných reparací nadnesla řecká levicová vláda, která se potýká s nedostatkem peněz a vyjednává s mezinárodními věřiteli o splácení svých dluhů. Premiér Alexis Tsipras minulý týden v této věci uvedl, že jeho kabinet musí usilovat o odškodnění řeckých občanů za válečné útrapy a že je rozhodnut požadovat od Německa válečné reparace. Jejich výše by se měla pohybovat v řádu stovek miliard eur.
Rondholz v rozhovoru s ČTK připomněl, že na konferenci v Londýně v roce 1953 byla otázka reparací odložena do doby sjednocení Německa. „Tehdy nikdo nečekal, že k tomu někdy dojde. Ale v roce 1990 se tento článek londýnské dohody začal uplatňovat,“ řekl Rondholz. „Čtyři vítězné mocnosti (Spojené státy, Sovětský svaz, Británie a Francie) ale při jednání o sjednocení Německa rozhodly, a to i ve jménu ostatních států, že se o otázce reparací už jednat nebude, že je uzavřena,“ dodal.
Řecko v roce 1994 předalo Německu diplomatickou nótu, v níž uvádělo, že se nároků na reparace nevzdává. Předtím však podle Rondholze Atény v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě ratifikovaly dohodu o sjednocení Německa, která obsahovala i zamítnutí následných požadavků na odškodnění za druhou světovou válku. I kvůli tomu německá vláda v posledních dnech opakovaně řecké nároky odmítla.
Mimo rozsah válečných reparací ale stojí otázka půjčky, kterou Řecko za války muselo poskytnout nacistickému Německu. „Tuto půjčku nelze zařadit pod škody způsobené okupací, na které se uplatňují reparace. Nacistické Německo využilo peníze, které si od aténské vlády vynutilo, k financování afrického tažení,“ řekl Rondholz.
Podle něj se z toho důvodu na vynucenou půjčku nemůže uplatnit smlouva o sjednocení Německa, která otázku reparací uzavírá. „Řecko by se tedy mohlo těchto peněz teoreticky domáhat u občanského soudu,“ uvedl Rondholz.
Výše půjčky dosáhla 476 milionů říšských marek, což podle Rondholze při přepočtení na základě kupní síly odpovídá současným deseti až jedenácti miliardám eur (273 až 300 miliardám Kč). Podle uzavřené smlouvy byla půjčka bezúročná a Německo ji mělo splatit po skončení války, peníze ale nikdy nevrátilo.
Německý odborník na mezinárodní právo Frank Schorkopf nicméně v rozhovoru s týdeníkem Der Spiegel považuje otázku reparací za druhou světovou válku za nesmyslnou, a to nejen z právního, ale i z politického pohledu.
„Německo v posledních desetiletích zaplatilo obrovské množství peněz, a to i směrem do Řecka. Sice to nebyly reparace, ale bylo to poskytnuto v rámci evropské integrace. Mluvíme tady o desítkách miliard eur,“ uvedl Schorkopf. „Tím jsou podle mě jakékoli požadavky na reparace naplněny, a to i z hospodářského, politického a morálního pohledu,“ dodal.
