Když prezidentský kandidát Demokratické strany Bernie Sanders představoval svůj program ohledně finanční reformy, kritizoval vliv bank na vlády, volal po limitech na sazby kreditních karet, po poplatcích za používání bankomatů. Především ale slíbil rozbít největší banky v zemi do jednoho roku od nástupu do funkce:
Během prvních 100 dní mého úřadování budu požadovat po tajemníkovi ministerstva financí vytvoření seznamu komerčních bank, které jsou „příliš velké na to, aby padly“, také stínových bank a pojišťoven, jejichž selhání by znamenalo katastrofální nebezpečí pro ekonomiku Spojených států bez výpomoci daňových poplatníků. Do jednoho roku moje administrativa rozbije tyto instituce tak, že již nebudou nadále představovat vážnou hrozbu pro ekonomiku, jak je uvedeno v § 121 zákona Dodd-Frank.
Není jasné, jak se seznam bank „příliš velkých na to, aby padly“ senátora Vermontu liší od seznamu Systémově důležitých finančních institucí, který vytvořili federální regulátoři, a který je pravidelně aktualizován od průchodu finanční reformy zákona Dodd-Frank v roce 2010. Podle současného složení Fedu bude pro Sanderse v podstatě nemožné do jednoho roku od případného nástupu do funkce použít potřebný § 121.
§ 121 tohoto zákona umožňuje Federální rezervnímu systému (Fed) rozbít jakoukoliv velkou finanční instituci, kterou považuje za „vážnou hrozbu pro finanční stabilitu Spojených států.“ Je to mocný nástroj, který dává Fedu téměř neomezenou moc přinutit banky, aby se zmenšily. Zároveň ale není určen k tomu, aby byl používán lehkovážně, což je důvod, proč přijetí opatření vyžaduje podporu ze strany rady guvernérů Federálního rezervního systému a také dvou třetin členů Rady dohledu nad finanční stabilitou (FSOC), která zahrnuje všech osm velkých finančních regulačních orgánů a ministerstvo financí.
To je právě místo, kde by Sanders mohl pravděpodobně narazit na potíže. Rada guvernérů Fedu se skládá ze sedmi osob (obvykle jsou ale dvě křesla volná), jsou jmenováni prezidentem a schváleni senátem na 14-leté funkční období, což Sandersovi nehraje do karet. Funkční období současných pěti členů představenstva, kteří byli všichni jmenováni prezidentem Obamou, uplyne až někdy mezi lety 2020 a 2026. A zatímco předseda a místopředseda rady setrvávají na svých pozicích pouze čtyři roky, další prezident nebude mít šanci je nahradit až do počátku roku 2018, tedy rok po nástupu do prezidentského úřadu.
Zdá se velmi nepravděpodobné, že by se stávající rada Fedu rozhodla využít své moci k rozbití bank jednoduše proto, že by jim nově zvolený prezident Sanders dal pokyn, aby tak učinila. I kdyby byl schopen zajistit jejich souhlas, bude potřebovat také jmenovat celou řadu nových regulátorů, kteří by souhlasili s jeho plánem, a to se souhlasem Senátu, jenž bude pravděpodobně velmi skeptický k jeho plánům. Jestli chce vážně použít Fed k rozbití bank, bude si muset nejprve projít zdlouhavým bojem o jmenování rady Fedu, která by byla ochotna podpořit jeho plán.
Sandersův slib se sám o sobě zdá být příliš ambiciózní, než aby měl šanci na úspěch. To může být důvod, proč je reforma Federálního rezervního systému také oblíbeným tématem Vermontského senátora, ale to je pouze ošidné tvrzení.
