Minulý týden vypršela lhůta, během které měly britské banky možnost se vyjádřit k navrhované reformě výše jejich pákového poměru, neboli ukazateli nazývaném „leverage ratio“. V rámci snahy snížit systémové riziko v bankovním sektoru se očekává, že požadovaný pákový poměr vzroste ze současných tří procent o jedno až dvě procenta; takto nastavená hranice by měla být vyžadována od druhé půlky roku 2015.
Pákový poměr
Upravený pákový poměr by teoreticky měl zvýšit odolnost finančních institucí vůči nepředvídatelným událostem. Ukazatel, který je srozumitelný účastníkům trhu a dovoluje snazší srovnání napříč firmami než například různé formy zátěžových testů, však nebere v potaz relativní rizikovost aktiv a případné vedlejší účinky.
Namísto ochrany před rizikovými bankovními praktikami může mít tato regulace opačný efekt – může snížit ochotu bank vstupovat do bezpečných hypotečních úvěrů a naopak navýšit motivaci vyhledávat rizikové obchody s potenciálem většího zisku; dále by mohla mít negativní dopad například na vyplácení dividend. „Hrozí riziko, že současné návrhy zvýší náklady pro klienty bank a budou v konfliktu s ostatními pravidly, která se snaží udělat banky bezpečnějšími“, uvedl Simon Hills, ředitel Asociace britských bankéřů.
Podle odhadu Morgan Stanley by v případě nutnosti dosáhnout dvouprocentního nárůstu pákového poměru mělo pět vedoucích britských bank – HSBC, Lloyds, Barclays, RBS a Standard Chartered – dohromady nedostatek kapitálu ve výši 46 miliard liber. Je však očekáváno, že zatímco finalizace plánů na změnu pod vedením Bank of England proběhne již během letošního listopadu, nově požadovaná hodnota pákového poměru nebude nastavena dříve než v půlce roku 2015.
Žádoucí míra rizikovosti
Diskuse týkající se pákového poměru demonstruje současný trend: regulátoři se intenzivně zabývají otázkou míry rizikovosti a trvají na tom, aby tato míra byla definována a kontrolována představenstvem. Indikátor pákového poměru je pouze pomyslnou špičkou ledovce; udržitelnou míru rizikovosti je nutné sledovat napříč mnoha dimenzemi a firemními funkcemi.
Zejména v prostředí, kde finanční ředitelé největších britských firem vyjadřují větší ochotu riskovat, než dříve, je nutné interně nastavit kontrolní mechanismy tak, aby nedocházelo k nechtěným překvapením. Problém je v tom, že všechny zúčastněné strany budou mít jiný pohled na požadovanou míru rizikovosti a že samotná definice tohoto konceptu je náročná – nesmí instituci příliš omezovat; zároveň ale nemůže působit dojmem lhostejnosti k riziku.
Předseda HSBC Douglas Flint minulý měsíc uvedl, že „nepřiměřená averze k risku ovlivňuje rozhodování“, protože manažeři vnímají „nulovou toleranci chyb“ ze strany regulátorů. Následně však může docházet k tomu, že se manažeři zabývají spíše „ochraňováním sebe a svých firem před budoucími výtkami“ raději než děláním „dobře informovaných rozhodnutí“.
Úprava pákového poměru je jednou z možných cest jak dosáhnout lepšího řízení rizik; čas však ukáže, zda je to řešení adekvátní.
