Bankrot není smrt, říká letošní nobelista

Letošní držitelé Nobelovy ceny za ekonomii nejsou překvapením. V každoročních „tipech na vítěze“ se objevují opakovaně již řadu let. Nejedná se však o všeobecně známá jména. Také do zpráv hromadných sdělovacích prostředků se dostávají spíše sporadicky. Úplně se jich ovšem nestraní.

Oliver Hart se například podílel na článku, který v roce 2008 vyšel ve Wall Street Journal. Hart tehdy, v době vrcholící finanční krize, v duchu teorie kontraktu varoval před přímými sanacemi velkých finančních institucí typu pojišťovny AIG. Hart obecně bankrot firmy (či osobní bankrot) nenahlíží jako „svého druhu smrt“, jak sám uvádí, nýbrž jako „příležitost k novému začátku“. Vládní sanace soukromého ekonomického subjektu je podle něj potenciálně nebezpečná, protože ozdravný proces bankrotu znemožňuje nebo oddaluje.

 

Čistě akademickým badatelem není ani Bengt Holmström, který do veřejného života zasahoval například z pozice člena správní rady společnosti Nokia (do roku 2012). Ve své akademické činnosti zanechal s Hartem zásadní otisk v oceňované teorii kontraktů, tedy v podoboru ekonomické vědy, který se výrazněji rozvíjí od druhé poloviny 70. let a ovlivňuje řadu oblastí lidské působnosti, od správy firem a podniků (corporate governance) po ústavní právo.

Z jejich teorií vycházejí ale také třeba pojišťovny, když sjednávají povinné ručení, akcionářské valné hromady, které schvalují bonusová schémata příslušenému managementu, nebo politici, kteří se chtějí informovaně rozhodnout, zda tu či onu dosud veřejnou službu mají privatizovat a za jakých podmínek. Bezprostředností svého praktického přesahu tak dílo letošních laureátů Nobelovy ceny za ekonomii jistě předčí práce mnohých jejich předchůdců.

 

Newsletter