„Evropa je v h****u. Vy všichni jste v h****u.“ Přesně tak se ve svém rozhovoru pro server The Guardian vyjádřil Steve Eisman, jeden z hvězdných investorů, kterému se podařilo vydělat doslova jmění na jednom z největších propadů trhů v lidské historii. Co přesně je však v „h****u“?
Eismanovu pozornost upoutal v rámci starého kontinentu jeden jediný sektor, v jehož rámci se pravděpodobně neschyluje k ničemu pěknému. Evropské banky, především pak ty italské, se nachází v situaci, která se může stát rozbuškou další finanční krize. A hlavní viník? Nesplacené půjčky.
„V rámci italského bankovního systému prý hodnota jednoho dolaru z poskytnuté půjčky dosahuje 45 až 50 centů,“ řekl pro The Guardian Eisman. „Cena na „bidu“ (nákupní cena) je však pouhých 20 centů. Pokud by tak banky musely tyto úvěry odepsat, dostaly by se do insolvence.“
Jakmile by tedy italské bankovní domy „přiznaly“ pravou hodnotu těchto problémových aktiv, jednalo by se podle Eismana o poměrně silou rozbušku možné další finanční krize. Relativně podobné, alespoň co se týče příčin, té z roku 2008.
Itálie vs. Německo
Italské banky se už delší dobu řadí mezi problémové aspekty evropských finančních trhů. Nejlépe to potvrzuje jejich souhrnný index sledující výkon bankovních titulů. Jen během minulého týdne odepsal -4,2 %, vinou čehož se dostal na nejnižší hodnoty od letošního října.
Z konkrétních bank je možné zmínit tu vůbec nejstarší na celém světě Banca Monte dei Paschi di Seina. Na tu už jako první ukázala Evropská bankovní autorita, když v rámci bankovních stress testů vzešla jako naprosto nejhorší, a to především z hlediska kapitálového polštáře, který by v případě problémů poskytl alespoň nějakou bezpečnostní „brzdu“. Do první desítky bank s obdobnými problémy se rovněž vinou nesplacených půjček dostala další italská společnost – UniCredit.
Jak zachránit nejstarší banku světa? První „škrty“ na scéně
Pokud je řeč o evropském bankovním sektoru, existuje pouze jediná neitalská firma, která titulky médií v posledních měsících plnila ještě víc než Monte dei Paschi či UniCredit. Německá Deutsche Bank se rovněž dostala mezi neslavnou „desítku“ potenciálně ohrožených bank, a to nejen kvůli 14miliardové pokutě, kterou na ni uvalilo americké ministerstvo spravedlnosti.
Podle Eismana však v případě „DB“ není situace až tak vážná jako u jejích italských kolegyň. Hlavní problém největší německé banky bude doba, po kterou se bude snažit o opětovné dosažení zisků. V tom jí bude bránit především fakt, že veškeré potřebné prostředky k černým číslům bude nutné získat primárně dalším zadlužením.
Trable veterána aneb co odstartovalo pád Deutsche Bank
Bankéřské tamtamy duní: Fúze „Uni“ a „SocGen“ na spadnutí?
Ukažme si prstem
Kde hledat hlavního viníka této situace? Ke „slovu“ v tuto chvíli přichází regulátoři.
„Myslím si, že před vypuknutím finanční krize odvedli američtí regulátoři doslova otřesnou práci,“ řekl Eisman. „Pravdou však je, že pod následnou taktovkou Federálního rezervního systému se banky dokázaly enormně oddlužit, stejně tak snížily i svou expozici na rizikových aktivech. V případě evropského trhu se nic takového nestalo. Evropští regulátoři byli mnohem shovívavější.“
Pouze Deutsche Bank? Německé banky jsou na tom mizerně
Steve Eisman a jeho hedgeový fond FrontPoint Partners se do povědomí investičního světa dostal především díky své sázce na „short“ nekvalitních hypoték poskytovaných v USA před vypuknutím krize v roce 2008. Díky svému tehdejšímu kontrariánskému přístupu, který se ukázal jako naprosto přesný, si jej jako jednu z předloh vybral americký spisovatel Michael Lewis. Eismanova postava se pak objevila v rámci Lewisova díla „The Big Short“.
