Internet přinesl řadu změn, malých i velkých revolucí. Netrvalo dlouho a začaly se objevovat návrhy, jak jej využít k placení. Dává to smysl. Internet propojil počítače po celém světě a většina současných peněz je jen virtuálním zápisem. Tradiční banky toho začaly využívat a dnes platíme pomocí internetu v různých podobách denně.
Vedle tohoto vývoje však plynul i příběh značně odlišný a možná i důležitější. Na jeho konci se zrodil bitcoin.
O bitcoinu se mluví a píše často, stále však přežívá celá řada mýtů. Někteří se domnívají, že jde o pyramidovou hru, podvod, ničím nekryté peníze pro podivíny. Čím dál více lidí však tvrdí, že jde o jednu z oněch velkých internetových revolucí, která nám všem změní život. K lepšímu.
Internet dokázal řadu oblastí změnit k lepšímu. Umožnil lidem číst a psát bez omezení, osvobodil mnohé od předsudků, narovnal vztah mezi prodávajícími a kupujícími, dokázal nás spojit s kýmkoliv na světě. Změnila se média, obchod, cestování, komunikace, politika, kultura, sex.
Byla jen otázka času, než přijde někdo s virtuálními penězi. S prvními digitálními penězi přišly pochopitelně i problémy. David Chaum, o kterém se někdy mluví jako o otci anonymní komunikace a digitálních měn, představil svůj návrh anonymních transakcí již v roce 1982. V roce 1990 z něj vznikla měna ecash. Šlo však pouze o systém nahrazující neefektivní a neanonymní drobné peněžní převody. Chaum nechtěl nahradit celý peněžní systém a ecash brzy zbankrotoval.
Vytvořit konkurenci státním penězům bylo lákavé, ale nikoliv pro stát. Ukázalo se to například u měny E-gold, která nechala lidi nakupovat reálné zlato a následně si vyměňovat digitální poukázky na něj. Stát znal jeho autory a věděl, kde E-gold sídlí. Brzy se tak dostali k soudu a E-gold byl uzavřen.
U soudu skončil i autor podobné měny Liberty Reserve. Přestože anebo protože byla populární (měla přes milion uživatelů), americká vláda ho obvinila z praní špinavých peněz a společnost zavřela.
„Podobný příběh čekal na tvůrce populárního Liberty Dollaru. V roce 2011 byl jeho vynálezce, Bernard von Nothaus (na rozdíl od Satoshiho Nakamota nejde o pseudonym, jak by se mohlo na první pohled zdát) odsouzen za padělání peněz a terorismus. Bernard von Nothaus si pouze všimnul, že americké dolary již desítky let nejsou ničím kryté (a nemají ani žádný pevně stanovený limit zásoby), a mohou tak podléhat zkáze skrze libovůli státu a centrálních bankéřů. Vytvořil tedy alternativní peníze, které byly kryté drahým kovem. Bohužel i to je dnes možné považovat za terorismus. Žalobkyně Anne Tompkins dokonce u soudu prohlásila, že šlo o „jedinečný případ terorismu“. Dále tvrdila, že se von Nothaus snažil zničit měnu své vlastní země. Někdo by řekl, že se jí snažil zachránit. Úhel pohledu je mocná zbraň.“
Centrum bylo u soukromé měny důležité. Centralizace dovoluje snadnou kontrolu, zda uživatelé nekopírují digitální záznamy anebo neutrácí jedny peníze dvakrát. Digitální peníze k tomu přímo vybízí. Centrum však lze zavřít a současně přináší riziko, že majitelé společnosti uložené peníze ukradnou. Nejhůř dopadl případ e-Bullion Jima a Pamely Fayedových. Ti seděli na 50 tisících uncích zlata od více než milionu uživatelů. Jim tu tíhu neunesl a nechal Pamelu zavraždit. Přestože společnost samotná odsouzena nebyla, americká vláda e-Bullion zkonfiskovala.
Ve vzduchu tak visela otázka, kterou se nedařilo vyřešit. Jak využít internetu pro nové a lepší peníze, ale zbavit se centra, které je sice důležité, aby nedocházelo k dvojitým transakcím nebo kopírování peněz, ale dá se snadno zavřít či vykrást? V roce 2008 představil světu své řešení tajemný anonym Satoshi Nakamoto – bitcoin.
„Nakamotovi se podařilo tento problém odstranit vytvořením tzv. blockchainu, jakési „účetní knihy“, která je veřejná a sdílená všemi uživateli bitcoinu. Ti potvrzují transakce stejně, jako je tomu u centrální autority, avšak v případě bitcoinu decentralizovaně. Všichni uživatelé mohou vidět záznamy o všech transakcích v celé historii. Pokud někdo nakopíruje bankovku a příjemce kopii nepozná, může zaplatit novou i původní bankovkou. Avšak kdyby byly všechny záznamy o platbách tradičními bankovkami uložené veřejně a u mnoha uživatelů, snadno bychom si všimli, že se podvodník snaží zaplatit něčím, co nemá. Navíc k takové kontrole není zapotřebí budovat centrální autoritu.“
Když chtěly později úřady bitcoin zavřít, nevěděli, kam mají jít. Na všechny počítače všech uživatelů? Bitcoin není nikde, ale zároveň je všude, na všech počítačích, kam si ho stáhnete.
Nakamoto dokázal uvnitř digitálního světa vytvořit vzácnost. Podařilo se mu to tím, že omezil zásobu na arbitrárně stanovených 21 milionů bitcoinů, přičemž jich nikdy nebude více, jelikož je nelze kopírovat. Aby nešly kopírovat, ověřují počítače, na kterých je uložený celý blockchain, zda všechny součty sedí a lidé utrácí pouze to, co dříve někde jinde získali od jiných uživatelů. Jelikož je to náročné na výpočetní kapacitu, rozhodl se Nakamoto motivovat ověřovatele odměnou. Vedle malých poplatků, které se dobrovolně platí při transakcích, aby se tím prioritizovalo ověření, získávají také odměnu ve formě nově vzniklých bitcoinů. Tato odměna se pravidelně snižuje (byla 50 bitcoinů, nyní je 25, bude 12,5 atd.) a dostane se na nulu přesně v roce 2140.
První bitcoiny vytěžil sám Nakamoto 3. ledna 2009 v 18:15 a pět sekund. Revoluce mohla začít.
Text je ukázkou z knihy „Bitcoin: Peníze budoucnosti“, kterou vydali Dominik Stroukal a Jan Skalický.