Ve sci-fi filmu Blade Runner z roku 1982 ztvárnil Harrison Ford muže jménem Deckard, který měl jako bývalý detektiv za úkol vyhledat všechny replikanty – roboty, kteří vypadali tak živě, že bylo téměř nemožné je rozpoznat od lidí. V nadcházejících letech budou bankéři rovněž potřebovat takového Deckarda, neboť budou čelit jednomu z nejzávažnějších problémů, se kterými se finanční komunita potýká, a tím je syntetická krádež identity.
Tento typ podvodu se liší od tradiční krádeže totožnosti tím, že pachatel vytváří novou syntetickou identitu namísto kradení již existující. Tento proces začal tím, že někdo ukradl skutečné zabezpečovací údaje, které nejsou aktivně využívány (například zůstatky na účtech starších osob nebo dětí), a poté vytvořil identity za pomoci falešných adres.
U takového dlouhodobého podvodu může trvat roky, než se vyplatí. Podvodníci začnou pro své nové identity pomalu získávat úvěrová hodnocení od bank, přičemž s nimi komunikují například přes aplikaci Burner, která umožňuje uživatelům volat z jednorázového anonymního čísla. Nakonec shrábnou dluh ve výši 20 000 dolarů – v případě, že mají takových účtů více, je částka samozřejmě výrazně vyšší – a zmizí beze stopy.
Syntetické krádeže totožnosti stojí banky nejen miliardy dolarů, ale i nespočet hodin, když se snaží vystopovat někoho, kdo vůbec neexistuje. Tento problém je zároveň součástí důvodu, proč narůstá roční globální ztráta platebních karet. V posledních letech je to průměrně o 18 procent za rok, odhaduje společnost Accenture. Samotná syntetická krádež totožnosti může stát až za pět procent nezaplacených dluhů a až za 20 procent všech úvěrových ztrát. Nutnost řešit tento problém je s nárůstem automatických úvěrů o to více akutní.
Wall Street plná (o něco chudších) psychopatů – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/Z08Ry9Q3e3 prostřednictvím @roklen24 #WallStreet #psychology pic.twitter.com/FDMfldygkW
— Roklen24.cz (@roklen24) 27. března 2018
Při řešení tohoto problému je třeba, aby banky lépe poznaly své zákazníky. Některé po klientech požadují, aby se fyzicky ukázali na pobočce, pokud si chtějí založit bankovní účet nebo zažádat o úvěr. Tím tyto banky sice omezily ztráty ze syntetické krádeže totožnosti, avšak za cenu snížené úrovně klientského pohodlí, což je v digitální době celkem nepříjemná záležitost.
Klíčovou částí řešení bude využití umělé inteligence a metod strojového učení, což bude nástrojem k „pročesání se“ narůstajícím množstvím digitálních dat o každém z nás, a to za účelem lepší verifikaci naší totožnosti.
Příklad: Pokud bude zákazník uvádějící, že pochází z Nymburku, žádat o úvěr, může se banka dopátrat s využitím dat ze sociálních médií a komunitních dat, že v tomto městě opravdu bydlí osoba tohoto jména? Zveřejňuje tato osoba informace na Facebook z údajné adresy? Objevila se v místní středoškolské ročence v roce, ve kterém měla? Umělá inteligence je tou nejvhodnější technologií pro podobnou výzvu, neboť množství dat, které budou muset banky prozkoumat, je enormní a neustále se zvětšuje.
Jinou částí řešení bude centrální metoda verifikace identity, která funguje tak bezproblémově, jako dnešní přední úvěrové kanceláře.
Na druhou stranu, toto řešení je sice snadné předložit, o to těžší bude samo provedení. Regulátoři mohou mít právem obavy z toho, že banka odmítne žádost o úvěr, protože daný žadatel nezveřejňuje údaje na Facebook. Centrální úložiště dat může zase zvýšit obavy o vlastní soukromí.
Švejkování: Lochneska na lopatkách – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/pZ9WO7qpAt prostřednictvím @roklen24 #usa #media #Trump pic.twitter.com/HE1ju7qJCq
— Roklen24.cz (@roklen24) 29. března 2018
