Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Bod zvratu ropných zemí aneb když zemře „dojnice“ rozpočtu

Červen 2014 se zapíše do „ropné“ historie krvavým písmem. Přesně tehdy započal jeden z historicky největších propadů energetické komodity, který lidstvo dosud pamatuje. Jak Brent, tak i WTI si za tu dobu prošly více jak 65% poklesem, který „černé“ zlato dostal až na bezmála 7letá minima. WTI se dnes dokonce propadla pod 35 dolarů za barel, což se stalo poprvé od roku 2009.

Tento scénář s sebou přináší plusy i mínusy. Zatímco spotřebitelé se z poklesu cen radují, energetické společnosti společně se zeměmi vyvážející ropu si rvou vlasy. Právě u druhé skupiny „ublížených“, tedy u exportérů, je však míra jejich „zasažení“ značně odlišná.

Na tuto otázku se nedávno zaměřila společnost Deutsche Bank, která vypracovala soupis zemí exportujících ropu a jejich bod zvratu (tzv. break even, což je situace, kdy jsou země „na nule“ a nevzniká jim tedy zisk ani ztráta, resp. přebytek ani deficit) v případě ropné produkce a vládního rozpočtu. Banka rovněž jednotlivé státy rovněž rozřadila na členy a nečleny Organizace zemí vyvážejících ropu (viz graf č.1).

Na to, aby se dostala do svého bodu zvratu státního rozpočtu, potřebuje cenu ropy nejvýše Libye, a to konkrétně na 180 dolarů za barel. Írán by potřeboval cenu minimálně na 130 dolarech, Rusko a Saúdská Arábie pak na 105 dolarech. Nejlépe je na tom Katar, kterému stačí „pouhých“ 80 dolarů za barel.

Faktem ale je, že vzhledem k dnešním cenám, není „uspokojena“ ani jedna ze sledovaných zemí. Pro zpřesnění, ropa Brent se aktuálně obchoduje za 36,70 USD/barel, WTI pak za 34,68 dolarů za barel.

Záchranný polštář prozřetelných

Pro některé země jsou tedy nízký ropné ceny doslova devastující, přičemž Deutsche Bank zmiňuje například Venezuelu. V jejím případě tvoří ropa 95 % celkové exportu, což odpovídá více jak polovině hrubého domácího produktu. Jihoamerická země se tak vinou ropy a dalších fundamentů dostala až na pokraj bankrotu.

Většina ostatních zemí byla prozřetelná a vytvořila si záchranný polštář v podobě státních investičních fondů. Ty ve svých portfoliích drží různé druhy aktiv, například akcie, dluhopisy, reality, vzácné kovy a další investiční instrumenty. Dle informací Sovereign Wealth Fund institutu držely světové státní fondy k březnu 2015 zhruba 7,1 bilionů dolarů v aktivech (viz graf č.2). Z toho zhruba 4,29 bilionů dolarů pochází od zemí, jež jsou závislé na příjmech z ropy a zemního plynu. Jen pět největších fondů zemí závislých na energetických příjmech tvoří 45 % z celkového portfolia světových státních fondů.

Jedinou zemí, která je při současných cenách ropy schopna udržet na uzdě svůj deficit, Norsko. V případě této severské země Deutsche Bank odhaduje, že se její break even price nachází na 40 dolarech za barel. Do karet státu hraje v tomto případě především státní investiční fond , který dosahuje 200 % hrubého domácího produktu. Norsko tak ve výsledku disponuje dostatečně velkým bezpečnostním polštářem, který napomáhá zvládnout ropný propad.

Ostatní země však takové štěstí nemají a jsou proto nuceny přijímat drastická opatření. Ty nejčastější se týkají osekání vládních kapitálových výdajů, někdy je dokonce ve hře i rozprodej státního majetku. To plánuje například Saúdská Arábie, které do roku 2020 hodlá zprivatizovat svá letiště. Stejně tak se nabízí i rozprodej aktiv držených státními fondy. Pokud by se sešlo těchto „akcí“ více najednou, mohlo by to dle Duetsche Bank vyvolat vzhledem k objemu aktiv negativní výkyvy trhů vybraných instrumentů.

Pro představu, norský investiční fond je dle Sovereign Wealth Fund institutu složen z 60 % akcií, 37 % patří dluhopisům a 3 % realitám. Spojené arabské emiráty pak vlastní 35 až 50 % v amerických aktivech, 20 až 35 % v evropských aktiv, 10 až 25 % patří pak rozvinutým asijským zemí a 15 až 25 % těm rozvojovým.

Newsletter