„Většina úmrtí, i když ne všechna, jsou do jisté míry sebevraždami v tom smyslu, že mohla být oddálena, kdyby bylo do prodloužení života investováno více zdrojů,“ napsal v roce 1976 ve svém Ekonomickém přístupu k lidskému chování (The Economic Approach to Human Behavior) americký ekonom Gary Becker. Znamená to tedy, že pokud disponujete příslušnými zdroji, můžete si koupit delší život?
Dle empirických dat skutečně platí, že lidé v bohatých rozvinutých zemích žijí déle než ti v chudších rozvojových státech. To může být vedle nižšího životního standardu způsobeno horší dostupností zdravotní péče a obecně špatnou zdravotní politikou, nízkým stupněm vzdělanosti, vysokou hustotou obyvatelstva, ale i politickými nepokoji.
Korelace mezi výší příjmů a střední délkou života je pozitivní i uvnitř vyspělých zemí. Například podle studie publikované v roce 2016 odborným časopisem The Journal of the American Medical Association žije procento amerických mužů s nejvyššími příjmy v průměru o téměř 15 let déle než muži, kteří tvoří procento s nejnižšími příjmy. U amerických žen je tato mezera 10 let. Rozdíl v naději na dožití se přitom za sledované období od roku 2001 do roku 2014 významně prohloubil.
Hospodářský cyklus a sebevrazi. Recese nás stojí životy
Studie vědců z Harvardu, publikovaná ve stejném časopisem, pak v témže roce a opět na amerických datech došla k dalšímu závěru podporujícímu obecnou představu o tom, že bohatí žijí déle. Konkrétně naděje na dožití ve 40 letech se u skupin obyvatelstva s vysokými příjmy ukázala být v průměru o 6,5 roku vyšší v porovnání s obyvatelstvem s nízkými příjmy, popsal výsledky server Science Daily (jedná se o rozdělení populace na dvě poloviny podle určité hranice příjmů).
Komplikací při provádění podobných studií je nicméně to, že lidé ve své určitým způsobem vymezené příjmové skupině často nezůstávají celý život, což následně zkresluje výsledky měření. Například zmiňovaná studie počítala s tím, že po zbytek života již nedojde k přesunu mezi příjmovými skupinami.
Jak přestat kouřit a nepoškozovat sebe i ekonomiku? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/vdkha3c5u3 prostřednictvím @roklen24 #cigarettes #economy #Health pic.twitter.com/tmgbdta0oP
— Roklen24.cz (@roklen24) 31. října 2018
Ignorování této sociální mobility v tradičních výzkumech se nelíbilo vědcům z University of Copenhage. Ti se tedy její vliv rozhodli zahrnout do svého zkoumání, a to nejprve na dánských datech.V tomto případě se rozdíly mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými skupinami obyvatelstva nezdály tak velké, i když lidé s vyššími příjmy měli stále vyšší očekávanou délku života. Ve 40 letech se naděje dožití lišila o 2,4 roky u mužů a o 2,2 roky u žen.
Při aplikaci této metody na americká data pak autoři dospěli k závěru, že při zahrnutí vlivu mobility mezi příjmovými skupinami je rozdíl v naději dožití mezi Američany s vysokými a nízkými příjmy kolem 3 let, nikoli 6,5 let, shrnuje server Science Daily. Mezera ve střední délce života mezi chudými a bohatými tedy existuje, nicméně čísla pocházející z tradičních výzkumů ignorujících vliv sociální mobility jsou tak podle autorů přehnaná.
Jiné studie však naznačují, že pro délku dožití nemusí být důležitá ani tak absolutní výše příjmů, jako jejich nerovnoměrná distribuce. Například Eric Neumayer a Thomas Plümper na datech 28 vyspělých zemí detekovali vztah, podle kterého se vyšší příjmová nerovnost promítá ve vyšší nerovnosti ve střední délce dožití. Nicméně výsledky studií zkoumajících vliv nerovnoměrné distribuce důchodů na očekávanou délku života, případně na mortalitu, přinášejí protichůdné závěry.
Recese. Špatná pro vaši peněženku, dobrá pro vaše zdraví
