Booth: Je dobře, že český trh je rozvíjející se

Proč máme být rádi, že Česká republika patří mezi rozvíjející se trhy? Proč jsou obavy z investic do emerging markets zcestné? Dr. Jerome Booth – investor, ekonom a především odborník na investice do rozvojových trhů. On sám je velkým fanouškem rozvojových trhů – do těchto trhů vložil 90 % svých investic. Kritizuje nesprávné používáni finanční teorie a především bojuje s předsudky spojenými s investicemi do rozvíjejících se trhů. V dnešní době je to bezpečnější místo, kam uložit peníze, říká. My jsme měli možnost setkat se s ním při jeho návštěvě Prahy u příležitosti CFA Forecasting dinner. 

R24: Vy jste známým kritikem finanční teorie – co jsou ty hlavní body, ve kterých s touto teorií a jejím používání investory nesouhlasíte?

Už Milton Friedman říkal: Pokud má teorie nerealistické předpoklady a výsledky, které nejdou otestovat, pak je k ničemu. A to se týká velké části finanční teorie. Problém není zas až tak v akademicích, ačkoli si myslím, že občas jen plýtvají časem, ale především ve špatné aplikaci této teorie do praxe – což paradoxně spousta těch, kteří ji používá, ví. Lidé tuto teorii používají, ačkoli jsou si vědomi, že nesprávně, protože ostatní to tak také dělají a protože neexistuje žádná jednoduchá alternativa. A toto rozšířené, špatné užívání teorie způsobuje deformaci při rozmisťování aktiv investorů v globálním měřítku.

Předně bychom do investování a finanční teorie měly dostat více makroekonomie. Modely, které jsou dnes používány, fungovaly dobře možná ve chvílích, kdy neexistovaly zásadní makroekonomické disbalance. Dnes však žijeme ve světě Keynese z 30. let 19. století, ve světě obrovské nerovnováhy v mezinárodním monetárním systému a masivního neudržitelného dluhu rozvinutých zemí. To kompletně mění pravidla hry a existující rizika. Takže nyní nezbývá než přejít na tu těžší věc – myslet. Když ve finanční teorii neumíme něco změřit, tak se tváříme, že to neexistuje. Přitom samozřejmě jsou věci, které nemůžeme zcela změřit a riziko je jednou z nich. To znamená, že musíme přemýšlet, jak tyto faktory zahrnout do našeho hodnocení rizika při rozhodování o investicích. Dnes se často některé věci ignorují a důsledkem toho jsou absurdně poskládaná portfolia, zesilující systémové riziko.

Podle dat MMF 56 % světového HDP pochází z rozvojových zemí. Stejně se najdou investoři, kteří si myslí, že jsou tyto země nějaký periferní region. Používají slovo REGION. Asi by se měli kouknout do mapy!

R24: Seznam rozvíjejících se trhů je široký, definovat je však není jednoduché – jaká je Vaše definice, co Vy vnímáte jako rozvíjející se trh?

Moje definice vychází z vnímání rizika a z předsudků. Všechny země představují nějakou míru rizika. Rozvíjející se trh je takový, kde toto riziko investoři vnímají a je tak obsaženo v ocenění investičních příležitostí. Rozvinuté trhy jsou trhy, kde je riziko ignorováno a není zahrnuto v ceně.

Pokud byste třeba řekla, že Řecko patří mezi rozvíjející se trhy, tak to ani náhodou – nejen, že se nerozvíjí (respektive rozvoj probíhá spíše opačným směrem), ale riziko této země ještě není plně zohledněno. Správným příkladem je například Čína, Brazílie nebo Indie.

R24: Jak by měli tedy investoři vnímat investice do rozvíjejících se trhů?

Nestačí je vnímat jako zdroj zvýšení výnosů nebo diversifikace. Je to rozhodně i způsob, jakým můžete významně snížit riziko vašeho portfolia. Rozvinuté trhy mají obrovské dluhy a jsou navzájem silně provázány a korelovány (přičemž korelační koeficient se dostane k jedné, kdykoli se objeví noví Lehmani nebo další problém), jsou skutečným zdrojem současných zásadních makroekonomických problémů a jsou to zároveň trhy, kde bezpočet firem může (pokud vezmeme ten nejčernější scénář) krachnout ve stejný okamžik. Pokud si toto uvědomíte, pak jsou rozvíjející se trhy logicky bezpečným místem, kam uložit své investice.

Dalším způsobem, jak přemýšlet o investicích do těchto trhů, je zajištění na důchod. Vezměme si případ, že žijete v některé ze západních zemí a já uvedu jako příklad tu svou – Velkou Británii. Řekněme, že si spořím v rámci nějakého penzijního fondu na důchod a mám jít do důchodu za 20 let. Co za 20 let chci, je mít dostatečnou kupní sílu na to koupit si auto, nějaké palivo do něj, jídlo, atd. Pokud se však kouknu na trh s automobily za 20 let, pravděpodobně 90 % aut bude vyráběno v rozvojových zemích a budou zde i z většiny kupovány. Proto budou tyto země cenovými tvůrci na trhu s automobily, tak jako jsou už nyní v případě některých komodit. Tyto země budou zároveň tvořit 2/3 nebo možná dokonce ¾ světového HDP. Takže když si uvědomíte, co důchodce vlastně chce – mít budoucí kupní sílu – tak je jasné, že by měly penzijní fondy do těchto trhů investovat. A tato realita ještě není do alokace aktiv zahrnuta.

Bohužel, předsudek je v investování silnější než racionalita. Dnes investoři potřebují hledat důvody, proč do rozvíjejících se trhů neinvestovat. Bude trvat ještě dlouho, než se těchto předsudků zbaví.

R24: Jakým způsobem bychom měli investovat do těchto trhů? Můžete být konkrétnější?

Pro začátek, pro z pohledu rizika neutrálního investora je potřeba rovnoměrně diverzifikovat napříč rozvíjejícími se trhy.

R24: Co by mělo být vahami?

To, co nás zajímá nejvíc, je budoucí příjem. Nejlepší měřítko budoucího příjmu je historický příjem a nejlepším měřítkem historického příjmu je HDP. Takže proporcionálně k HDP země – ovšem ne jen podle jednoho indexu, ale ideálně zkusit zhodnotit celkovou ekonomickou aktivitu dané země. Pokud jste tedy neutrální.

Dále, pokud jste z pohledu rizika neutrální, měli byste mít v rozvíjejících se trzích více než 50 % svých investic. Pokud jste rizikově averznější (máte větší obavy z rizika), měli byste tam vložit ještě větší podíl svých investic.

Také by se nemělo začínat s investicemi do rizikovějších aktiv, jako jsou akcie. Co mě zaráží je, že investoři se pustí do takovéto kategorie, aniž by předtím zkusili investovat do státních nebo firemních dluhopisů, které jsou bezpečnější.

R24: Jsme v České republice, která je také považována za rozvíjející se trh. Myslíte si, že je to dobře, že tam spolu se zeměmi z východní Evropy patříme?

Ano. A je to dobře, že jste součástí rozvíjejících se trhů, protože to jsou z definice ty, které se rozvíjejí a kde je riziko správně oceněno.

R24: Někteří lidé kolem pražské burzy, o jejíž budoucnost máme teď všichni jisté obavy, naopak tvrdí, že z pohledu rozvoje akciového trhu nás může zachránit jen, když nás investoři začnou vnímat jako součást rozvinutého trhu, patřícího do regionu západních zemí. Z toho, co říkáte, ale vyplývá opak – máme být tedy rádi, kde jsme a doufat, že se změní předsudky investorů?

Ano, tak to přesně je. Akciový trh by měl být především nástrojem pro domácí úspory, plnit přání investorů dostávat výplatu výnosů, nejde o to snažit se být stejní nebo větší než ostatní. Přestaňte se v tomto dívat neustále západním směrem, z toho se stala už jakási droga. Tím neříkám: otočte se na Rusko, ale začněte více vnímat jiné rozvíjející se trhy. Z té závislosti na západě se musíte dostat a začít myslet na své národní zájmy, na zájmy svých střadatelů.

Celý rozhovor v anglickém jazyce můžete shlédnout zde.

Newsletter