Mít vlastní dům bylo po dlouhou dobu jednou z hlavních součástí takzvaného „Amerického snu“. Navzdory tomu je ale podíl dospělých lidí, kteří „bydlí ve svém“, na ústupu. Sazba, která ukazuje, kdo bydlí ve své nemovitosti, klesá od poloviny minulého desetiletí. Pronájem dosáhl během velké recese vrcholu, ale od té doby také propadá. Navzdory tomu vše naznačuje, že současná společnost daleko více preferuje pronájem před vlastněním nemovitosti.
Pro tento posun existuje několik důvodů. Jed Kolko, hlavní ekonom Trulia, poukázal loni na svém blogu na to, že demografické prvky generace nového milénia jsou odlišné od těch předchozích. U nové generace je daleko méně pravděpodobné, že se ožení, vdá nebo bude mít děti ve dvaceti letech, jako tomu bylo v 80. nebo 90. letech. Historicky je „mít vlastní dům“ daleko více v korelaci s manželstvím a dětmi.
Kolko také poznamenal, že po tom, co praskla bublina kolem nemovitostí, móda „mít vlastní dům“ mezi lidmi středního věku prudce opadla. Dospělí ve věku kolem 30 let, nakoupili v době prasknutí bubliny velmi předražené domy a mnozí z nich o ně přišli po tom, co se ceny během velké recese zhroutily.
Fed se i tak dále snaží poměrně agresivně trh s bydlením stimulovat a to hlavně prostřednictvím úrokových sazeb u hypoték, které drží na nízké úrovni. Zatím ale stále pozorujeme, že lidem se do vlastního nechce.
