Předpovídat ekonomický vývoj, který zásadně závisí na určitém politickém vývoji, je krajně ošemetné. Přesto se o něco takového krátce pokusme. Jak se ve světle řeckého volebního výsledku a vítězství strany Syriza bude vyvíjet hospodářská a situace země a jak se rezultát všelidového hlasování promítne do klíčových makroekonomických veličin? Nejen v Řecku a eurozóně, ale i u nás v České republice?
Propad eura, který v pondělí nastal v reakci na víkendový výsledek, je reakcí trhu na skutečnost, že se Řekové nakonec nezalekli. Opravdu dali ve volbách vyhrát straně, která nabízí poměrně radikální řešení stávající situace. Trh ale do jisté míry kalkuloval s tím, že se voliči nakonec zaleknou, například v obavě z rozvratu, který by mohl nastat po možném odchodu Řecka z eurozóny.
Lze ovšem předpokládat, že nová řecká vláda v čele s Alexisem Tsiprasem se nakonec s „troikou“ dohodne. Dokonce je možné sázet na to, že „troika“ zůstane nad věcí natolik, že přistoupí i na takový kompromis, aby Tsipras před svými voliči úplně neztratil tvář. Zkrátka a dobře, „vlk se nažere (Tsipras bude a zůstane u moci), ale koza zůstane celá (Řecko eurozónu neopustí)“. Opuštění eurozóny není totiž v ničím zájmu – lépe řečeno, není v ekonomickém zájmu Řecka a není v politickém zájmu Evropské unie. Sečteno, podtrženo, nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje je ta, že se euro stabilizuje a po oznámení prvních kroků nové řecké vlády začne také mírně zpevňovat.
Řecko povede Syriza a Nezávislí Řekové, euro po pádu zpevňuje. ONLINE
To může nějaký čas trvat a našince bude asi zajímat, jak se řecká povolební nejistota projeví v kursu koruny. Dopad na českou měnu je a bude minimální. Například ve srovnání s jejím oslabováním v první polovině měsíce takřka zanedbatelný. Pro měnové obchodníky budou mnohem důležitější další data týkající se vývoje cenové hladiny v ČR a hodnocení ekonomické situace Českou národní bankou, které bude zveřejněno po měnověpolitickém zasedání její bankovní rady 5. února. Koruna by měla dále klesat vůči dolaru. Proti euru poklesne spíše jen tehdy, pokud ČNB na svém zmíněném zasedání naznačí vyšší pravděpodobnost další intervence za oslabení koruny. Takovou rétoriku sice vyloučit nelze, ale je v tuto chvíli nepravděpodobná. ČNB bude vyčkávat, jak se do inflačních očekávání promítne oznámené kvantitativní uvolňování v eurozóně a jak se v nich dále projeví pokles ceny ropy. Povolební situace v Řecku je sice poměrně komplikovaná, ale související nejistotu se nakonec nejspíše podaří rozehnat a devizový trh zaznamená korekci.
Akcioví obchodníci reagují podobně jako ti devizoví. Řecké akcie zlevňují, protože se Řekové nakonec nezalekli a opravdu dali ve volbách vyhrát straně, která nabízí poměrně radikální řešení. Nicméně také v případě akcií by poměrně rychle měly převážit dlouhodobější a fundamentálnější faktory. Jedním z nich je oznámené kvantitativní uvolňování ECB, které způsobí trvalejší růst evropských akcií, včetně těch řeckých, pokud ovšem samozřejmě nenastane v tuto chvíli nepravděpodobný scénář vyhrocení situace a s ním související významné zvýšení pravděpodobnosti odchodu z eurozóny.
Goldmani i BlackRock: Řecko je zatím riziko spíš jen samo sobě
Celkově lze ale říci, že bezprostřední vývoj po víkendových volbách je jakousi „bouří ve sklenici ouza“. Velmi pravděpodobně se v podstatě nakonec nic nezmění. Tsipras po příchodu do úřadu rychle shledá, pokud to ještě neví, že realita vládnutí má leckdy daleko k předvolebním proklamacím. Ovšem i v zájmu „troiky“ bude, jak je uvedeno výše, aby nový premiér hned na začátku neztratil tvář a o moc nezačali ještě intenzivněji – a s větší pravděpodobností úspěchu – bojovat buď jeho radikálnější spolustraníci, nebo dokonce radikálnější strany (Zlatý úsvit). Lze proto očekávat určité změny v podmínkách splácení řeckého dluhu, které se Tsipras pokusí vyložit jako dodržení slibu, avšak fakticky zůstane vše při starém. To, že by byla zemi například odpuštěna část dluhu, nelze čekat. Třeba i proto, že expozice německých a francouzských bank vůči řeckému veřejnému sektoru je dnes řádově nižší než na počátku desetiletí, takže ekonomický motiv pro udržení Řecka v eurozóně značně oslabil.
V nejpravděpodobnějším scénáři opravdu nelze čekat žádné zásadní dopady současné situace. Pokud by si ovšem nakonec Tsipras překvapivě „postavil hlavu“ a pravděpodobnost odchodu Řecka z eurozóny vzrostla, nadějeme se silného tlak na oslabení eura i výprodeje řeckých akcií. Výnosy z řeckých dluhopisů by začaly citelně stoupat. Dopad na českou ekonomiku by ale byl i v takovém případě omezený, jelikož provázanost naší a řecké ekonomiky je poměrně nízká.
A kdo pochybuje o tom, že Tsipras bude schopen učinit nyní po volbách obrat a podstatně zmírnit svoji rétoriku, nechť závěrem zváží následující. Nebyl by prvním, ani posledním. Dosavadní premiér Antonis Samaras také oponoval první sanaci Řecka. Ale poté, co se stal premiérem, změnil názor. Strana Pasok, Samarasův koaliční partner, se zase v říjnu 1981 dostala k moci na základě slibu, že země vystoupí z Evropského hospodářského společenství, k němuž se připojila v lednu téhož roku. Politická „obrácení“ mají v Řecku svoji silnou tradici…
Tak jako tak, pokud by se konsensuální řešení mezi Athénami a „troikou“ nalézt nepodařilo, což je nepravděpodobné, odchod Řecka by z evropského či globálního pohledu již nebyl takovou hospodářskou ranou, jakou mohl být na počátku současného desetiletí.
