Japonská centrální banka ukončila režim záporných sazeb a cílení výnosové křivky. Kurz jenu oslabil k 150,00 USDJPY. Dolar se obchoduje v zisku pod 1,0870 za euro. Koruna oslabila nad 25,20 za euro.

Bude se historie opakovat? Případ hyperinflace v Německu

Zdroj: Depositphotos

Inflace je z pochopitelných důvodů aktuálně žhavé téma a tak jsem si řekl, že klidného období na trzích využiji k prostudování některých historicky významných inflačních období. V rámci této snahy jsem narazil na skvělou knížku popisující asi nejznámější inflační periodu moderních dějin – německou hyperinflaci v prvních letech po první světové válce. Jejím autorem je italský ekonom, který ve zmíněných letech žil v Berlíně jako člen mezinárodní komise dohlížející na poválečné reparace. Mohl tak současně být svědkem dennodenního života v Německu, mít díky své funkci přístup ke spoustě statistických dat a navíc být i účastníkem tehdejších ekonomických debat. Jeho kniha je pro ekonomy historiky doslova pokladem.

Hyperinflace v Německu nebyla nejvyšší v moderní historii. Nejrychleji běžela mezi srpnem 1922 a prosincem 1923, a to tempem 20,9 % denně. Tři nejvyšší příčky v tomto žebříčku patří Maďarsku po druhé světové válce (207 % denně), Zimbabwe před 14 lety (98 %) a Jugoslávii v letech 1992-1994 (64,6 %). Je však asi nejčastěji studovaným a citovaným případem. Za zmínku stojí i to, že zatímco po první světové válce zuřila hyperinflace všude kolem nás, tedy kromě Německa také v Rakousku, Polsku, Maďarsku a Rusku, Československo prožívalo léta deflace, kdy ceny klesaly.

Když se vrátíme zpátky k Německu, jako investora mě zajímaly především dopady na hlavní třídy aktiv. V prostředí, kdy od poloviny roku 1919 do konce roku 1923 vzrostl index cen (wholesale) z hodnoty 3 na hodnotu 1262 miliard, dopadly přesně tak, jak se dalo čekat. Hotovost a dluhopisy ztratily veškerou hodnotu. Stejně tak veškerou hodnotu ztratily úvěry a hypotéky. Došlo tak k masivnímu přesunu majetku od věřitelů k dlužníkům.

Akciový index za stejné období vzrostl z hodnoty 100 na 27 tisíc miliard. Pokud se akciový index očistí o růst cen, potom klesl z hodnoty 29,5 na hodnotu 21,2 a držitelé akcií tedy reálně přišli o necelých 30 % majetku.

Poměrně překvapivě špatně si vedly nemovitosti. Jejich majitelé se sice díky hyperinflaci zbavili hypoték, ale nájemné kleslo reálně prakticky na nulu a bylo mnohem menší než náklady na údržbu a správu budov. Nemovitosti tak delší dobu nesly záporné cash flow.

Banky přišly během pár let o většinu svého kapitálu. Úvěry dostaly splacené ve znehodnocené měně, a hotovost, již musely držet poměrně velké množství, rychle ztrácela na hodnotě.

Dalším zajímavým fenoménem byla téměř úplná absence bankrotů během vysoké inflace. Některými ekonomy to bylo vykládáno jako symptom průmyslové prosperity, ve skutečnosti však šlo o to, že hyperinflace suspendovala přirozený proces selekce firem. Ten se dostavil velice silně, jakmile v roce 1924 povedlo Německo finanční reformu a vysoká inflace ustoupila.

Ze společenského hlediska přispěla inflace ke zvýšení majetkové nerovnosti, protože zatímco negativně postihla většinu obyvatel, něco z ní vytěžit dokázala jen relativně malá skupina lidí a firem.

Německá hyperinflace patří k nejextrémnějším případům historie. Nikdo nečeká, že něco podobného se bude v dnešním světě opakovat, i když ani tomu nelze přiřadit nulovou pravděpodobnost. Ostatně inflace nemusí být v miliónech procent, aby byla škodlivá. I jednociferná inflace má své škodlivé účinky. Význam studia období hyperinflace spočívá v tom, že její efekty jsou dobře viditelné a stejně tak jsou dobře viditelné její příčiny. Autor knihy je shrnuje takto:

„…German experiences show us the fundamental importance in the determination of the level of internal prices and of the currency’s external value, of the quantity of money issued by the Government. It was only the continual increase in the issues of legal money which made possible the incessant rise in prices and the continual fall in the external value of the mark…“

Masivní tištění peněz a obří rozpočtové schodky. To zni poměrně povědomě, že? Stejně tak za povšimnutí stojí, že německá centrální banka dlouho odmítala připustit, že tištění peněz může být příčinou německé hyperinflace. I toto zní povědomě, že? Takto přesně by se dalo charakterizovat i období, ve kterém právě žijeme.

Investujte opatrně!

 

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Newsletter