Bitcoin změní svět. A k lepšímu. Dokonalý však není ani vzdáleně. Existuje řada problémů, se kterými se bude muset úspěšně potýkat a pokud se chce stát penězi budoucnosti, tak i vyhrát. Přežívá však i řada mýtů.
Není bitcoinů málo? Není, stejně jako není málo ománských rialů, kterých je oběhu řádově méně, než českých korun. I na hlavu a s přihlédnutím ke kupní síle. Jediným výsledkem je, že se relativně upravují ceny. A tak to, co se dá koupit za jeden OMR si koupíte za 65 CZK. Jakékoliv množství peněz je optimální množství peněz, důležité je, aby se neměnilo, nebo alespoň měnilo předvídatelně.
Není málo adres? Generovat adresy je levné a někteří lidé tak například hledají dobrou adresu tak dlouho, že v procesu vygenerují miliony nových adres (a tedy k nim i privátních klíčů). Kdyby se podařilo dvěma lidem vygenerovat stejnou adresu, mohli by si navzájem bitcoiny ukrást, protože by oba znali privátní klíč. Nevyplatilo by se někomu generovat adresy a zkoušet, jestli na nich něco není? Naštěstí nikoliv.
„Pro ilustraci může sloužit výpočet, který koluje po internetu jako jednoduchý důkaz. Výpočet je ve skutečnosti sofistikovanějsí, ale zjednodušeně říká: po- kud bychom dokázali generovat bilion klíčů za sekundu (což je vysoce nadhodnocené číslo, ale i kdyby) a mohli použít každý jediný atom planety Země jako pevný disk k uložení jednoho bytu dat (což je snad ještě více nepředstavitelné, ale i kdyby) a mohli k uskladnění používat přímo energii Slunce (i kdyby), tak bychom potřebovali k výpočtu 37 kvadriliard Zemí, 237 miliard Sluncí a 3,7 noniliard let, tedy 270000000000000000000000000000000000000000000x více, než je předpokládané stáří vesmíru. A to vše při výše popsaných předpokladech. Pokud se to zdá neuvěřitelné, možná pomůže k představě stará dobrá informace, že možných variant šachové hry je více, než atomů ve vesmíru. Dokonce jich je odhadem tolik, jako kdyby každý atom vesmíru obsahoval půl vesmíru a sečetly se všechny takto vnořené atomy.“
„A nakonec, i kdyby se to stalo, při dodržení elementárních zásad opatrnosti by vlastník přišel o malou částku. Tedy, pokud už by někdo chtěl páchat zlo, nebylo by pro něj snazší praštit náhodného kolemjdoucího po hlavě a vybrat mu kapsy?“
Asi největší slabinou bitcoinu je tzv. 51% útok. Pokud by někdo získal více než polovinu výpočetní kapacity bitcoinové sítě, mohl by provést dvojitou útratu. Ta je teoreticky možná kdykoliv, ale při malé výpočetní kapacitě útočníka je téměř nekonečně malá. Útočník s 1 % celé kapacity by musel vytěžit blok s pravděpodobností 1 ku 100 několikrát po sobě, což je při šesti ověřeních, tedy průměrně za hodinu, pravděpodobnost 1 ku 1 000 000 000 000. 51 procent je tedy pouze snížení tohoto poměru, zvýšení pravděpodobnosti.
Nejde však jen o teorii, těžební pool GHash.IO získal na začátku roku 42 procent kapacity sítě. Bitcoin má spoustu samoregulačních prvků a jedním z nich je i skutečnost, že sami těžaři nemají motivaci 50% hranici překročit, protože by bitcoin ztratil na důvěryhodnosti a tím i na ceně. A jejich motivací pro těžbu je konec konců právě cena bitcoinu. GHash.IO tak zareagoval, přestal nabírat nové těžaře a přidal další pravidla, která jeho podíl snížila. Teoreticky tak 51% útok možný je, ale pro jednotlivce je nepředstavitelně drahé nakoupit dostatek výkonu (a to jen na to, aby zničil bitcoin?) a u poolu neexistuje ekonomická motivace.
Standardním problémem alternativ je etablovaná konkurence. V případě bitcoinu je konkurencí zejména stát a jeho fiat peníze (peníze s nuceným oběhem, vytvořené z ničeho úvěrováním). Státu se konkurence pochopitelně nelíbí a hledá cesty, jak se ji zbavit.
„Bitcoinu se zatím vlády kolem světa příliš nebrání. Není se čemu divit, prozatím jde o marginální měnu, kterou užívá zanedbatelné množství lidí. Na přelomu let 2013 a 2014 bylo na světě kolem dvou miliónů uživatelů této měny a provedli denně kolem 50 tisíc transakcí, z nichž většina byla registrována na internetových kasinech. Pro srovnání bylo jen v České republice registrováno denně přes jeden a půl milionu karetních transakcí. Bitcoin je pro regulátory zatím prakticky ničím.“
Že se alternativy ale nelíbí, i když jsou v počátku bezvýznamné, ilustrují příklady alternativních měn, jako byl E-gold. Americké vládě se dlouho nedařilo ho zavřít, ale nakonec v rámci boji proti terorismu v podobě Patriot Actu začala zavírat „peněžní služby bez povolení“. E-gold však bylo zlato a nazvat ho peněžní službou nebylo vhodné. Později tak vláda mezi lety 2006-2008 začala bojovat proti „systémům, které umožňují jakoukoliv směnu hodnoty“. Ekonomové by si u takové definice trhali vlasy, ale E-gold se podařilo zavřít, zakladatele odsoudit a zlato znárodnit.
Zavřít bitcoin však není tak snadné. Nemá žádné centrum, žádného majitele, který by se dal odsoudit. Cesta tedy půjde pravděpodobně přes regulaci příjemců bitcoinu. Dá se snadno zakázat přijímání bitcoinů v obchodech, což jim sníží hodnotu.
„Vlády se snaží a budou snažit ještě více. Budou argumentovat, že podporou bitcoinu schvalujete zločiny, které se pomocí této měny financují. Soudná argumentace však nemůže zavrhnout prostředek jednání, ale pouze jednání samotné. Účel nesvětí prostředky stejně jako je nešpiní. Bitcoin qua bitcoin je pouze prostředkem směny, který může být využit k dobrým i špatným cílům. Ostatně jako dolary nebo diamanty. Bitcoin není dětská pornografie. Trestejme zločin, ne peníze.“
Pokud bitcoin a kryptoměny přežijí regulaci, prakticky všechny staré trhy se změní a nové otevřou. Chytré kontrakty, internet věcí, směna věcí na tržištích podobných současným darkmarketům jako byl Silk Road, crowdfunding, P2P lending a další, o kterých možná ještě ani nevíme. Stojíme na začátku revoluce, která změní svět. K lepšímu.
ext je ukázkou z knihy „Bitcoin: Peníze budoucnosti“, kterou vydali Dominik Stroukal a Jan Skalický.
