Jedním ze směrů protikeynesovské revoluce, která nabírala na obrátkách v 70. letech 20. století, byla škola tzv. racionálních očekávání. Robert Lucas, její vůdčí osobnost, se domníval, že lidé jsou natolik prozíraví, že dokáží zpracovat a využít veškeré informace nejen z minulosti, ale i ze současnosti a relevantní odhady ohledně budoucnosti, a na základě toho učinit optimální tržní rozhodnutí. Pokud by tomu tak bylo, pak by na akciových trzích sotvakdy mohly vznikat nějaké bubliny.
Nejen Velká finanční krize z let 2008 až 2009 musela věhlasného nositele Nobelovy ceny za ekonomii přesvědčit, že by po lidech chtěl přece jen trochu příliš. A nemusíme se ani vracet o desetiletí zpátky. V současné době akciové indexy lámou rekordy, ceny akcií jsou nadhodnocené podle všech ukazatelů a analytici se předhánějí v chrlení předpovědí o tom, kdy to „spadne“.
Historie akciových trhů se zdá být – spíše než výsledkem zpracování veškerých relevantních informací z reálné ekonomiky racionálními ekonomickými agenty – sérií nafukování bublin, poháněné iracionálním chováním, které čas od času přeruší nevyhnutelný krach. Když během září 2008 začaly světové burzy záhadně padat – poté, co skoro od začátku tisíciletí rostly jako šílené – nikdo by si snad nemohl myslet, že se najednou změnilo tolik informací.
Hyman Minsky o krizi: Čím lépe se máme, o to horší přijde krach
Lidé spíše než racionální očekávání tvoří jednodušší adaptivní očekávání, které propagoval Lucasův kolega Milton Friedman. Guru behaviorální ekonomie Dan Ariely tomu ve své knize Predictably Irrational říká recency bias, což lze do češtiny přeložit jako „efekt novosti“. „Je to zajímavý efekt,“ citoval jej server Fortune, „podíváme se na nejnovější zprávy, vezmeme je smrtelně vážně a čekáme, že věci budou stále pokračovat právě tímto směrem.“
Jakmile se takto lidé začnou chovat na akciovém trhu, není těžké odhadnout, co bude následovat. Při býčím trendu, kdy ceny akcií rostou, investoři očekávají další růst, a proto dále nakupují akcie, čímž zvyšují poptávku a ženou ceny stále více nahoru. Roztáčí se to, co Robert Shiller ve své knize Irrational Exuberance nazývá mechanismem zpětné vazby: na trzích aktiv funguje poptávka tak trochu obráceně – s rostoucí cenou místo toho, aby klesala, roste – a optimismus investorů ohledně rostoucích cen v budoucnu je do značné sebenaplňujícím se proroctvím.
Diagnóza financializace: Choroba moderního světa – Roklen24.cz https://t.co/H6VFTsdCz2 @roklen24 #Finance #economy #money pic.twitter.com/jNMTD7ppPy
— Roklen24.cz (@roklen24) 20. září 2017
Ani Robert Lucas netvrdil, že se lidé ve svých očekáváních nikdy nemýlí, avšak stál si za tím, že se nemýlí v průměru, což v podstatě znamená, že jejich odhady nejsou zkreslené na jednu stranu. Při mnoha opakováních se prosazuje zákon velkých čísel a odchylky na jednu či druhou stranu se tak v průměru vyrovnávají. Odhadování cen na základě minulých trendů však plodí právě systematicky zkreslená očekávání v závislosti na tom, zda trhy zrovna rostou, anebo klesají, a vývoj cen tak akcelerují jedním či druhým směrem. Na trhu tím pádem dochází k extrémním stavům.
A stejně jako tedy mohou akciové trhy růst pomocí bezmezného optimismu, pokud investory onen optimismus opustí, mohou indexy stejně tak prudce padat dolů. Pohyb jak nahoru, tak i dolů přitom může spustit zdánlivě zcela bezvýznamná událost. Jak již víme od Johna Maynarda Keynese, animal spirit, iracionální síla, která determinuje chování nejen podnikatelů, ale také spekulantů na finančních trzích, je vratká mrcha: nejde o to, co je skutečně důležité, ale co ony „živočišné pudy“ za důležité vyhodnotí.
Iracionální exuberance: Deset katalyzátorů šílených trhů
