V dnešním investičním světě lze najít spoustu kontrariánů. Těm v poslední době leží v žaludku především činnost světových centrálních bank. Do jejich řad patří i Axel Weber, předseda švýcarské finanční skupiny UBS a bývalý šéf německé Bundesbanky. Terčem jeho nedávné kritiky se stal režim cílování inflace.
Weber ve svém článku zveřejněném na serveru Project Syndicate poukazuje na fakt, že snaha docílit určité arbitrárně stanovené úrovně tempa růstu inflace je pohled na monetární problematiku pouze z jednoho nedostatečného úhlu. Ve výsledku totiž tento režim zcela ignoruje nárůst cen aktiv i celkové zadluženosti jakožto hlavních faktorů, které způsobily poslední krach trhů.
„Globální ekonomická krize roku 2008, ze které se ekonomika ještě zcela neoklepala, probudila vážné pochybnosti o režimu cílování inflace,“ píše Weber. Z toho důvodu se postupně objevují návrhy, jak tento režim aktualizovat, případně zcela reformovat.
S tím, jak většina centrálních bank svá zvolená inflační pásma neustále podstřeluje, stalo se cílení indexu spotřebitelských cen předmětem revize, především v akademických kruzích. Návrhy možného řešení se pohybují od zvýšení samotných inflačních cílů, až po výběr naprosto jiného cílového ukazatele, jako například nominálního hrubého domácího produktu.
Jak Weber poukazuje, tak v Evropě už striktní sledování množství peněz v ekonomice vyšlo dávno z módy. Potvrzuje to i fakt, že už vůbec není zmiňován závazek Evropské centrální banky ohledně udržování 4,5% tempa růstu peněžní zásoby. Sama ECB dle Webera tento cíle nesleduje více jak deset let.
„Monetární politika sledující výhradně vývoj indexu cen spotřebitelů způsobuje distorze ekonomických struktur. Blokuje prorůstovou kreativní destrukci, vytváří morální hazard a zasévá sémě budoucí nestability,“ přepisuje Weberova slova agentura Bloomberg. Dle jeho přesvědčení tak cílování inflace nevede k ničemu jinému, než k nadměrně expanzivní a asymetrické měnové politice.
Přesně taková podoba měnové politiky se Weberovi příčí. V přechodné době mezi odchodem z Bundesbanky a vstoupením do soukromého sektoru bankéř přednášel na Chicagské univerzitě, kde kdysi působil i jeho vzor, otec monetarismu a nobelista Milton Friedman. Základy jeho ekonomického myšlení spočívají v tom, že hlavním determinantem cenové hladiny je objem peněz v ekonomice.
I přesto však Weber nedoporučuje návrat ke striktnímu monetarismu, jako tomu bylo kdysi, než bylo zavedeno euro. Naopak se zaměřuje na zavedení vícero sledovaných cílů, od peněžních agregátů, úvěrů, úroků, měnového kurzu a stejně tak by svou roli měla hrát i cena aktiv a komodit.
„Krátkodobá rovnováha spotřebitelských cen negarantuje ekonomickou, finanční ani monetární stabilitu. Je čas, aby tento fakt přijaly i samy centrální banky a začaly tak aplikovat komplexní a dlouhodobý přístup vedení své měnové politiky.“
