Až donedávna byla největší rizika evropské stability interního rázu. Dluhová krize eurozóny vyvolala napětí uvnitř bloku a mezi jednotlivými členskými státy občas hrozilo, že situace povede až k vážným sociálním nepokojům či v nejhorším případě rozpadu měnové unie.
Tato rizika dosud nebyla vymýcena, což bylo patrné z květnových výsledků voleb do Evropského parlamentu, v nichž si nejlépe vedly euroskeptické strany. Současně ale klesá pravděpodobnost, že současné ekonomické podmínky povedou k nějakému extrémnímu výsledku, a poslední makroekonomická data hovoří spíše o opaku.
V poslední době se k interním hrozbám přidávají další faktory a to externího rázu.
Nelze nezmínit nedávné sestřelení malajského letadla s 298 lidmi na palubě, které spadlo na konci minulého týdne na území Ukrajiny. Vzrostl tak tlak mezi vládní složkou Ukrajiny a proruskými separatisty v Doněcké oblasti. Pokud bude prokázána jakákoli ruská účast v této katastrofě, lze čekat další evropské ale i zámořské reakce mnohem tvrdšího rázu, než tomu bylo doposud.
Plošné sankce položí ruskou ekonomiku do půl roku. Putin vztah s USA a Evropou už nikdy neurovná
Současně Evropská unie nepřímo čelí obrovské nestabilitě podél jižní hranice se Sýrií, Izraelem a také na palestinských územích, v Egyptě a Libyji. Evropští lídři také úzkostlivě sledují nedávné politické nepokoje v Turecku.
Není tak divu, že investoři nyní spatřují geopolitická rizika jako druhou největší hrozbu pro finanční trhy. Prozatím se ale většina indexů nadále drží poblíž historických maxim, což platí především pro trhy v zámoří. Zmíněný pád malajského letadla dokonce trhy přešly bez větší negativní reakce.
Otázkou zůstává, jak budou trhy reagovat na další možné kroky vlád a pokračující rostoucí napětí mezi Ruskem, Evropou a Spojenými státy.
Nedávno přijaté sankce vůči Rusku již dopadají na německý průmysl, kdy současný křehký hospodářský růst dále zpomaluje. Rovněž řada analytiků nyní přistupuje ke snižování svého výhledu do konce tohoto roku. Minulý týden banka Berenberg snížila výhled růstu ekonomiky eurozóny pro rok 2014 o 0,1 % na 1,5 %. Dodatečně přijaté sankce vůči Rusku z minulého týdne budou mít přímý dopad na obchodní partnery země, včetně Německa a Velké Británie, současné ekonomické oživení by ale neměly výrazně ohrozit.
Druhou externí hrozbou jsou finanční trhy samy o sobě. Riziko možného propadu bylo dále zvýšeno přijatými postkrizovými opatřeními především v bankovním sektoru, jež výrazně přispěly ke snížení likvidity. Zástupci Bank of England odhadují, že podíl držených aktiv jednotlivými tvůrci trhu od finanční krize poklesl o více jak dvě třetiny, především z důvodu vyšších kapitálových nákladů. Regulátoři naproti tomu argumentují, že celý finanční systém je nyní mnohem odolnější vůči možným rizikům s tím, že byla přijata i řada opatření pro poskytnutí případně nouzové likvidity.
Zatímco krátkodobé riziko pramenící z geopolitické nestability na evropských hranicích může být zvládnutelné, dlouhodobé problémy nadále zůstávají značné. Prudké otřesy ve východním a jižním Středomoří způsobují velký nárůst imigrantů a například v Řecku či Itálii se jedná již o velký politický problém.
Díky principu volného pohybu osob zakotvenému v rámci jednotného trhu EU, představují hranice zemí na periferii EU hranici samotné EU. To znamená, že jakékoli napětí na periferii se rychle přenáší do samotného jádra, když si imigranti vybírají za svůj cíl spíše bohatší severní část. Díky tomu opět narůstá podpora pravicových, anti-přistěhovaleckých a euroskeptických stran.
Nestabilita na evropských hranicích se tak začíná odrážet do stability uvnitř celé EU. V severních evropských zemích, jako je Francie a VB, tak rostou obavy ze stále narůstající muslimské komunity. Obdobně se východní země potýkají s problémem etnických ruských menšin, vzhledem k aktuální napjaté situaci na Ukrajině.
Vláda Spojeného království tvrdí, že největším rizikem pro evropskou bezpečnost je neschopnost hájit zásadu národní suverenity. Zahraničně politická rozhodnutí EU vyžadují jednomyslnost mezi všemi 28 členskými státy, které je ale vzhledem k rozdílným prioritám téměř nemožné dosáhnout.
Současně obranný systém EU je v porovnání se zbytkem světa značně poddimenzovaný. Evropa ze svého rozpočtu na obranu vydává pouze 1,4 % hrubého domácího produktu a snížená koordinace mezi členskými zeměmi navíc dále snižuje jeho účinnost. Řešením do budoucna tak bude jedině mnohem užší integrace, které ale vzhledem ke zmíněné situaci není lehké dosáhnout, uzavírá Simon Nixon pro MarketWatch.
