Centrální bankéři u kormidla? Svět se zbláznil!

Kdo patří mezi nejmocnější lidi světa? Mnohé by napadl kdejaký miliardář, celebrita či politik, což je samozřejmě pravda, ale najdou se i tací, jejichž moc všechny zmiňované převyšuje. Řeč je o centrálních bankéřích, jakožto hlavních nositelích měnové politiky.

Mezi nejvýraznější osobnosti tohoto světa patří Janet Yellenová, guverernérka Federálního rezervního systému, Mario Draghi, šéf ECB, Haruhiko Kuroda z Bank of Japan či Mark Carney jako „hlava“ Bank of England. Všichni tito lidé stojí v čele největších centrálních bank, jejichž politika neovlivňuje pouze dění v domácí ekonomice, ale má rovněž globální vliv na většinu ostatních trhů.

Pravdou je, že taková moc v rukou několika málo lidí je až děsivá, což se někteří nebojí dát otevřeně najevo. Kdo se nebojí vyjádřit nahlas svůj názor je i autor ekonomického pravidelníku The Gloom, Doom & Boom Report Marc Faber, kterému se díky jeho pesimistickým názorům přezdívá Dr. Doom. Faber ve svém posledním rozhovoru pro CNBC jasně uvedl, že „svět se musel naprosto zbláznit, když dal do rukou centrálních bankéřů takovou moc.“ Dle jeho názoru jsou centrální bankéři jen „banda profesorů, jejichž programy měnové politiky se ukázaly jako totální selhání.“

„Všichni se shodneme na tom, že tržní ekonomika funguje ve srovnáním se socialismem, komunismem a centrálním plánováním zcela nejlépe. V tuto chvíli jsme však svědky toho, jak demokratické vlády připustily nastolení systému, který je v podstatě řízen bandou profesorů cílujících inflaci, měnové kurzy i množství peněz v ekonomice. To už se svět kompletně zbláznil, že dal těmto lidem takovou moc?“, rozohnil se Faber nad probíraným tématem.

Terčem Faberovy kritiky se staly především tzv. programy kvantitativního uvolňování. V jejich rámci centrální banky skupují vybrané dluhové instrumenty, aby tak do systému dodaly přebytečnou likviditu, jež by komerční banky poté přeměnily na úvěry. Ty by ve výsledku měly podpořit nejen vývoj ekonomiky, ale rovněž i chod finančních trhů.

„Za posledních dvacet let se tyto politiky ukázaly jako totální selhání. Teď jsou ti samí lidé, kteří tzv. QE vytvořili, naprosto zoufalí s tím, jak postupně ztrácí veškerou prestiž a kredibilitu. Jediným jejich řešením je zdvojnásobení této „medicíny“, která nefungovala a nikdy fungovat nebude, dokud ti samí bankéři bude stát u kormidla. Do té doby nelze počítat s žádnou obnovou,“ míní Faber.

Poslední bankou, která se rozhodla „léčit“ ekonomickou situaci svou expanzivní politikou, je Bank of Japan. Ta v noci ze čtvrtka na pátek ohlásila zavedení negativních úrokových sazeb o velikosti -0,1 %, a to v případě některých vkladů komerčních bank. Jejím cílem je donutit tyto instituce k ještě intenzivnějšímu úvěrování, které by ve výsledku podpořilo investice, růst a pomohlo by i v boji s tolik nenáviděnou deflací.

„Pochybuju o tom, že vidina inflace jakožto něčeho dobrého a žádoucího, je správná. Během 19. století se například Spojené státy nacházely v prostředí deflace, což vůbec nebránilo tomu, aby reálné mzdy prudce rostly,“ řekl Faber. Jediné, k čemu tento krok přispěl, byl růst akciových trhů. Co se týče vlivu na měnu, tak ta pod vahou opatření poznatelně oslabila.

Co to znamená? Podle Dr. Dooma nic jiného, než poškození „obyčejných“ Japonců. „Představte si, že jste Japonec a nacházíte se v době před 18 měsíci. Jste teď bohatší, nebo chudší? Samozřejmě, že chudší,“ vysvětlil Faber. Z jeho pohledu tedy minimální sazby, teď již dokonce záporné, nejsou pro ekonomiku ničím pozitivním. Jejich zavedení naopak zemi poškozuje, vinou čehož nakonec ve výsledku nejvíce trpí běžné domácnosti.

Newsletter