Centrální banky by měly sladit své kroky, laxnost znamená chyby, radí šéfka MMF

Finanční trhy s napětím vyčkávají na každý možný signál utahování nebývale rozvolněných měnových politik světových centrálních bank, ať už se jedná o americký Fed, Evropskou centrální banku či britskou Bank of England. Nyní, kdy se ekonomiky zvolna zotavují, je důležité nejen načasování, ale především spolupráce měnových autorit, které by měly spolupracovat a vzájemně synchronizovat své kroky, upozorňuje šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde.

„Vím, že toto téma má hlasité odpůrce, ale také velmi náruživé podporovatele,“ podotkla včera na portugalském fóru ECB o centrálním bankovnictví. „Krize nás naučila, že v časech napětí mohou být potenciální výhody ze spolupráce obrovské. Spolupráce v podstatě snižuje riziko vedlejších dopadů s mezinárodním měřítkem,“ dodala šéfka MMF.

Začátek konce superuvolněné měnové politiky Fedu, ukázal zápis

Sledovaným adeptem na zahájení zvyšování úrokových sazeb, první od roku 2006, je americká centrální banka, která v dubnu již počtvrté v řadě rozhodla o omezení nákupů dluhopisů (QE) o dalších deset miliard dolarů – aktuálně tak do bilance Fedu přibývají cenné papíry za zhruba 45 mld. USD měsíčně, sníženo z původních 85 mld. USD. Fed navíc začal diskutovat o možných přístupech ke zvýšení sazeb. Ačkoli konkrétní rozhodnutí zatím nepadlo, jde o jakousi přípravu základů pro budoucí úplný odchod od krajně uvolněné měnové politiky. Očekává se, že k prvnímu zvýšení sazeb Fed přistoupí v příštím roce, podobně jako britská BoE.

Náznaky Fedu o ústupu od kvantitativního uvolnění a následné rozhodnutí na konci loňského roku zasáhly aktiva na emerging markets v souladu s odlivem investic z rizikových trhů. Vedly k rychlému poklesu měn a akcií v zemích jako Indie, Indonésie, Brazílie, Turecko nebo v jihoafrické oblasti. Centrální bankéři v těchto zemích následně apelovaly na zvýšení transparentnosti měnových politik s globálním dopadem.

Spolupráce s sebou nese výhody

Lagarde varuje před laxností ve věci souhry měnových politik jednotlivých centrálních bank s ohledem na oživování ekonomik. „Ledabylostí bychom se mohli připravit o možné výhody plynoucí ze spolupráce v pokrizovém světě,“ míní a jako příklad poukazuje na koordinovaném snižování úrokových sazeb v největších zemích na vrcholu krize.

Ke snížení finančních rizik by ale spolupráci na poli měnové politiky měla doprovodit také odpovídající fiskální politika, jejímž cílem by mělo být zabránit nadměrné volatilitě na trzích. Úkolem číslo jedna pro rozvojové trhy, potažmo pro všechny země, by mělo být snížení zranitelnosti a posílení makroekonomických a finančních systémů. „Na fundamentu záleží,“ říká šéfka MMF.

Lagarde tento měsíc varovala, že ačkoli je Evropa na dobré cestě, z krize ještě venku není. Upozornila mimo jiné na špatný přístup k financím pro některé korporace i na problém nízké inflace a apelovala na Evropskou centrální banku k prorůstové měnové politice. 

Varování šéfky MMF: Evropa stále bojuje s krizí

Newsletter