Termín „nový normál“, který dvojice Bill Gross a Mohamed El-Erian před pěti lety zavedli a popularizovali k pojmenování stavu světové ekonomiky, by nyní mohl být modifikován na „nový abnormál“. Co si pod tím představit? V současnosti fungující situaci, kdy světové centrální banky bedlivě sledují chování finančních trhů, a kdykoli dojde k propadu cen aktiv, přispěchají na pomoc.
Označení „nový abnormál“ je mnohem výstižnější pro to, co se v posledních letech děje, uvedl ve svém posledním reportu ekonom Edward Yardeni. A přidává se také hlavní ekonom ING Mark Cliffe. Odvolává se na definice slova „normální“ jako „obvyklý, běžný, zdravý, přirozený, racionální“, což jsou podle něj termíny, které se k popsání současného vývoje světové ekonomiky potažmo finančních trhů absolutně nehodí.
Draghi srazil euro. ECB musí rychle zvýšit inflaci (+video)
Šéfové dluhopisového fondu Pimco v roce 2009 přišli s „novým normálem“ označujícím prostředí podprůměrného hospodářského růstu. Pět let poté – centrální banky stále drží úrokové sazby na minimech či dál uvolňují měnovou politiku, zatímco převážně pod průměrem zůstává tempo ekonomického růstu, míra inflace a investic i růst mezd. Akciový trh přitom trhá jeden rekord za druhým, zatímco výnosy dluhopisů posouvají dno.
Yardeni, někdejší hlavní ekonom Deutsche Bank, éře masivních zásahů centrálních bank do ekonomik zrovna nefandí: „Pokud centrální banka mírní projevy recese, pravděpodobně se v období růstu vytvoří větší množství spekulativních přebytků, které se nepodaří již zcela odstranit. Každá finanční krize je tak výrazně horší oproti předchozí a nutí centrální banky navyšovat dál objem levné likvidity s cílem zabránit dalšímu propadu trhů.“
Nervózní Fed: Mluvme jasně o růstu sazeb a jednotně
Hlavní ekonom ING je proti Yardenimu ve své kritice o něco umírněnější. Uznává, že dosah recese bez pomoci centrálních bank lze stěží odhadnout. Vznikl ale nový model měnově-politických rozhodnutí, do nichž jako faktor vstupuje nejen vývoj ekonomik ale také vývoj finančních trhů. Tvůrci měnových politik se obávají prudkého propadu cen aktiv, který má potenciál narušit ekonomické oživení, jež je cílem zaváděných opatření. Výsledkem tak je, že centrální banky jsou svým způsobem uvězněny v nastavení volné měnové politiky, protože jakákoli zmínka o „exitu“ má potenciál trhy výrazně rozhýbat. Tato propojenost skýtá široký prostor jednak pro chyby na straně měnové politiky, jednak pro panické chování investorů.
Bank of England snižuje prognózu ekonomiky, čeká inflaci pod 1 %
