Centrální banky jako kasína. Kdy však dojde štěstí?

Hra hyperaktivních centrálních bank již běží od doby poslední finanční krize. Přesně v tu dobu se světové monetární autority hromadně vrhly na dráhu bezprecedentní politiky, která měla za úkol opětovně nastartovat chod trhů, potažmo celé ekonomiky.

Faktem ale je, že se postupně blíží čas zúčtování a investoři by se tak měli „obrnit“ proti všem možným rizikům, která mohou s příchodem nového roku nastat. Přesně tak se na aktuální situaci dívá Bill Gross, zakladatel společnosti Pimco a aktuální manažer Janus Global Uncoinstrained Fund v Janus Capital.

Tzv. dluhopisový král, jak se Grossovi často přezdívá, přirovnal centrální banky ke kasinům, která vytváří peníze namísto žetonů ovšem s vědomím, že je nikdy nebudou muset vykoupit.  V tomto směru manažer z Janus Capital naráží především na pokrizovou dobu, kdy Federální rezervní systém, Evropská centrální banka i Bank of Japan začaly hromadně zavádět programy masivních nákupů vybraných aktiv, aby tak sice udržely trhy na vyšších číslech, ovšem z hlediska reálné ekonomiky byl dopad mizivý.

„Jak dlouho je možné tuto situaci udržet? Teoreticky do doby, dokud budou na světě existovat finanční aktiva, včetně akcií, která budou banky moci nakoupit,“ přepisuje Grossova slova server CNBC. Prakticky je jediným omezením  hodnota domácí měny té či oné centrální banky. Jakmile však investoři ztratí důvěru v tuto měnu, inflace urychleně dosáhne všech stanovených cílů.“ Dle dluhopisového krále tak snad nikdo racionálně uvažující nemůže činnost centrálních bankéřů v době po krachu Lehman Brothers nazvat úspěšnou.

Tento komentář přišel v době, kdy si trhy procházejí výrazným výplachem, jenž přišel po včerejším zasedání Evropské centrální banky. Její šéf Mario Draghi oznámil, že se měnová autorita rozhodla snížit svou depozitní sazbu z -0,2 % na -0,3 %, rovněž pak padlo rozhodnutí o prodloužení stávajícího programu kvantitativního uvolňování, a to minimálně do března 2017. Těmito kroky se banka snaží nejen o posílení ekonomického růstu starého kontinentu, ale rovněž se chce vypořádat s minimálním růstem evropské inflace.

Toto opatření vyhodnotily trhy jako neodpovídající všem očekáváním, což se ve výsledku projevilo v propadu jako evropských, tak i amerických trhů.

V tuto chvíli se tak spekuluje, zda se bude činit i americká centrální banka. V jejím případě nahrávají jak důležitá data, tak i výroky představitelů vedení tomu, že by v polovině prosince opravdu mohlo dojít na první navýšení sazeb za posledních téměř deset let.

I přesto ale Gross nešetří kritikou. „Centrální bankéři nechali na trhu živé mrtvoly v podobě společností, které jsou zcela neproduktivní. Svou činností naprosto vyřadili modely fungování pojišťoven a penzijních fondů, které vinou minimálních výnosů dluhových aktiv, s nimiž tyto instituce nejvíce obchodují, nebyly schopny vyplatit slibované zhodnocení. Ze střadatelů se taky stali doslova finanční eunuši neschopní reprodukce a růstu, který by jim do budoucna zajistil očekávanou životní úroveň.“

Naděje investorů ohledně pozitivních dopadů nekonvenční měnové politiky, která se projevila především v rizikových aktivech, jako jsou akcie, postupně mizí. Ovšem i tak nelze přesně říci, kdy tyto naděje zcela vymizí.

„Čím více centrální bankéři tlačí na „monetární pilu“, tím více roste relativní riziko držení finančních aktiv.“ Gross proto osobně doporučuje postupně snižovat riziko vlastních portfolií s tím, jak se svět přehoupne do nového roku. „Méně dluhových aktiv, menší akciová expozice a větší důraz na návratnost peněz než na jejich dvouciferné zhodnocení“, zní manažerovo doporučení. Proč je tak konzervativní? Inu, vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve světe kasin, je třeba mít na paměti, že nikdo nevyhrává do nekonečna a že nic netrvá věčně.

Newsletter