Holubičí komentář šéfa Fedu k rizikům nové mutace a slova CEO Moderny ohledně méně efektivních vakcín přiživily rizikově averzní náladu. Evropské akcie padají, stejně tak i futures amerických. Klesají i evropské a americké výnosy. Dolar oslabuje, ve ztrátě jsou i procyklické měny.

Centrální banky opouští nekonvenční politiku. Ne na dlouho

Až přijde příští recese, budou rozvinuté ekonomiky muset čelit stejným dilematům jako během té poslední. A centrální banky nebudou mít příliš na výběr – budou muset opět sáhnout k nekonvenčním nástrojům měnové politiky, upozorňuje americký ekonom Nouriel Roubini v článku publikovaném na britském serveru The Guardian.

Na finančních trzích v rozvinutém světě to v poslední době začíná vřít – centrální banky pomalu začínají upouštět od nekonvenčních nástrojů měnové politiky, kterými se snažily popohánět ekonomiku stiženou poslední finanční krizí.

Americký Fed začal omezovat svůj program nákupu aktiv v roce 2014 a ve druhé polovině roku 2015 zahájil proces normalizace úrovně úrokových sazeb. Evropská centrální banka nyní zvažuje rychlost, jakou od příštího roku omezit svojí politiku kvantitativního uvolňování (QE), a kdy zase začít zvedat nyní negativní úrokové sazby. Bank of England (BoE) dokončila poslední kolo QE a zvažuje zvyšování sazeb. Blížící se růst sazeb signalizovala i Bank of Canada, která je nakonec minulý týden i zvýšila, a Reserve Bank of Australia.

Keynesův bod zlomu: Kdy stimuly přestaly fungovat?

Přijde to znovu

„Nicméně když dojde k další recesi nebo finanční krizi, budou muset všechny tyto centrální banky zavést nekonvenční monetární politiky znovu,“ upozorňuje Roubini. „Vezměte si například Fed, který je při opuštění nekonvenčních nástrojů měnové politiky v silnější pozici než kterákoli jiná centrální banka. I když se svou normalizační politikou úspěšně sníží úrokové sazby zpět na rovnovážnou úroveň, nebude tato hranice vyšší než 3 %,“ upozorňuje Roubini s tím, že ve dvou předchozích fázích restriktivní měnové politiky tato rovnovážná úroveň činila 6,5 %, respektive 5,25 %.

Moderní americká recese? Může za ni Fed

Centrálním bankám bude chybět manévrovací prostor

Po vypuknutí globální finanční krize a následné recese v letech 2007-2009 snížil Fed své sazby z 5,25 % na nulu. A když ani to ekonomice nepomohlo, začal využívat nekonvenční nástroje měnové politiky tím, že poprvé zahájil QE. Podle Roubiniho několik posledních cyklů ukazuje, že i když Fed do další recese zvýší rovnovážnou úroveň úrokových sazeb na 3 %, pořád nebude mít dostatečný prostor pro to, aby jeho politika byla účinná. Sazby klesnou rychle k nule, aniž by to nějak významně ovlivnilo ekonomiku a Fedu i dalším významným centrálním bankám zbydou jen čtyři možnosti, píše Roubini.

Kvantitativní uvolňování

První možností je podle ekonoma opětovné použití nástrojů kvantitativního či úvěrového uvolňování prostřednictvím nákupů vládních dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti či soukromých aktiv, a to vše ve snaze zvyšovat likviditu a rozhýbat úvěrový trh. Tato opatření však, vzhledem k obrovsky narůstajícím rozvahám centrálních bank, rozhodně nebudou bez nákladů a rizik, upozorňuje Roubini.

Horečka centrální bank. Letos nakoupily víc, než si představíte

Negativní úrokové sazby

Další možností je podle něj návrat k politice negativních úrokových sazeb, tak jako to v minulých letech učinily ECB, BoJ, SNB a některé další centrální banky. Nevýhodou tohoto opatření jsou však náklady pro střadatele a banky, které je pak přesouvají na své klienty.

Zvýšení inflačního cíle

Za třetí mohou centrální banky změnit svůj inflační cíl z 2 % například na 4 %. Fed a ostatní se podle Roubiniho touto možností již neoficiálně zabývají, protože by mohla zvýšit rovnovážnou úrokovou sazbu na 5 až 6 % a v případě další recese snížit riziko dosažení nulové hladiny.

Tato možnost je však podle ekonoma kontroverzní. Centrální banky mají problém již s dosažením 2% inflačního cíle. Aby dosáhly 4 %, mohly by zavádět ještě více nekonvenční nástroje měnové politiky na ještě delší časové období. Navíc nemohou očekávat, že změna inflačních očekávání ze 2 % na 4 % bude probíhat hladce, upozorňuje ekonom s poukazem na sedmdesátá léta, kdy se inflace mohla zvýšit ze 2 % na 4 %, ale inflační očekávání se zcela vymkla kontrole a růst cen nakonec vylétl daleko nad 4 %.

Snížení inflačního cíle

Poslední možností, kterou již doporučovala také Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS), je podle něj naopak snížit inflační cíl ze 2 % například k 0 %. Nižší cíl by snížil potřebu nekonvenčních nástrojů měnové politiky v případě, že by již úrokové sazby byly blízko nule a inflace stále pod 2 %.

Roubini však upozorňuje, že většina centrálních bank má pro sledování 2% inflačního cíle své důvody. Nulová inflace a trvalejší období deflace, kdy je cíl 0 % a inflace pod cílem, může vést k tzv. dluhové deflaci. To je situace, kdy v důsledku poklesu cen a příjmů roste reálná hodnota (očištěná o inflaci) dluhu podniků a domácností, což zvyšuje riziko bankrotů. V malých otevřených ekonomikách by podle Roubiniho navíc 0% cíl mohl posílit měnu a zvýšit výrobní a mzdové náklady jak domácím exportérům, tak sektorům potýkajícím se s konkurencí ze zahraničí.

Výběr ze čtyř zel

Až přijde další recese, nebudou tak mít podle ekonoma centrální banky v rozvinutých zemích jinou možnost, než znovu snižovat sazby k nule a zároveň volit mezi těmito čtyřmi ne zrovna lákavými možnostmi. Kterou z nich si zvolí, bude pak záviset na individuálním zvážení všech těchto rizik, které s nimi souvisí.

Politika centrálních bank? Vymyká se kontrole

Nouriel Roubini je profesorem na New York University Stern School of Business. Pracoval mimo jiné pro Mezinárodní měnový fond, Světovou banku, americký Fed či jako poradce amerického prezidenta Billa Clintona. V roce 2009 ho časopis Foreign Policy označil za 4. nejvlivnějšího intelektuála světa.

Newsletter