Minulý týden byl na trzích poměrně akční, postaraly se o tom dvě světové centrální banky. První z nich nikterak nepřekvapila, druhá naopak vyvolala debatu o tom, zda je její nečinnost opravdu na místě. Ve skrytu těchto událostí se však pomalu ale jistě plíží dluhový problém, jehož potenciál má rozhodně na to, aby rozpoutal další bouři napříč světovými trhy. Jak hodnotí události minulého týdne šéf FX oddělení Saxo Bank John Hardy? A kde se (nejen) podle něj rýsuje nová dluhová hrozba?
Jednání Bank of Japan minulý týden vyvolalo na trzích otřes. Nejenže japonská centrální banka nezvýšila nákup aktiv, jak se předpokládalo, ale navíc dokonce posunula termín, kdy hodlá dosáhnout stanoveného cíle dvouprocentní inflace. Japonský jen tak v šoku posílil proti všem ostatním měnám.
Americký dolar mezitím panikaří při představě, že Fed na svém velice umírněném březnovém jednání FOMC oznámil, že raději nechá americkou ekonomiku přehřát, než by riskoval destabilizaci světové ekonomiky prostřednictvím dalšího zvyšování sazeb a posílení dolaru. Riziko destabilizace se týká zejména Číny, kde hrozba prudké měnové devalvace proti USD uvrhla trhy už dvakrát za posledních devět měsíců do zmatku. Fed má štěstí, že americká ekonomika byla v prvním čtvrtletí velmi slabá.
Čínská měna zatím postupně oslabuje, i když ne vůči dolaru. To způsobilo frustraci celého zástupu spekulantů v Číně i mimo ni, kteří vsadili ve většině případů na devalvaci jüanu. Místo toho jüan mírně posílil proti velmi slabému dolaru. Ve srovnání s ostatními měnami, zejména asijskými, je letos zatím výrazně slabší. Malajský ringit letos například vzrostl vůči jüanu nejméně o 10 procent, a to samé platí i pro japonský jen. Holubičí postup Fedu vedl k obrovskému úlevnému zotavení nejen jüanu, ale i téměř všech měn na rozvíjejících se trzích.
Na politické scéně se však Čína rozhodla nevyužít nabízených možností k provedení odpovídajících strukturálních změn a nějak produktivněji vyřešit hrozivě nabývající dluh. Místo toho se vrátila ke starým metodám podpory růstu HDP – obrovským finančním injekcím do ekonomiky. V tuto chvíli odhaduje australská banka Macquarie, že čínský dluh dosahuje děsivých 350 procent HDP, což je neuvěřitelný a neočekávaný stoprocentní nárůst dluhu k HDP od roku 2008. Většina dluhu byla vytvořena státními podniky. V dolarech je to zhruba 35 bilionů USD.
Temná mračna nad #Čínou. Blíží se moment #LehmanBrothers? – Roklen24.cz https://t.co/S9Uoh5zorS @roklen24 pic.twitter.com/Eh3aLFTVk4
— Roklen24.cz (@roklen24) 29. dubna 2016
Pokud platí to, co je pro úvěrové cykly obvyklé, tj. že zhruba desetina půjček skončí nesplacením, znamená to, že zde máme 3,5 bilionu USD nedobytných pohledávek – to je víc než je celkový stav čínských měnových zásob.
To, že Čína uvolnila kohoutky likvidity, znamená, že se vytváří další tlak na oslabování jüanu. Proto si čínská měna v příštích měsících zaslouží naši plnou pozornost vzhledem k tomu, že efekt slabého dolaru vyvolaný březnovým jednáním FOMC i marnost politiky ECB a BoJ brzy ztratí energii.
Soros opět pohřbil Čínu. Katem rudého draka je… – Roklen24.cz https://t.co/Aj9e7H05ai prostřednictvím @roklen24 #Soros #China #debt #crisis
— Roklen24.cz (@roklen24) 22. dubna 2016
