Tuzemští výrobci čelili v červenci silně utlumeným inflačním tlaků, v některých případech dokonce tlakům deflačním. Například v zemědělství v červnu ceny meziměsíčně klesaly o 1,4 procenta, v červenci již to bylo o 2,5 procenta. Meziročně v červnu klesaly o 2,8 procenta, v červenci o 3,2 procenta. V dalších odvětví deflační tlaky tak zřejmé nejsou. Zůstává ovšem otázkou, do jaké míry jsou deflační tlaky samy o sobě rizikem dalšího ozdravování ekonomiky, jak ukazuje švýcarský příklad.
Vedle zemědělství se propadají taktéž ceny tržních služeb. Ty v červenci meziměsíčně klesly o 0,6 procenta, zatímco v červnu to bylo o 0,4 procenta. Meziročně ovšem v červenci vzrostly o 1,4 procenta. Ceny průmyslových výrobců se v červenci zvýšily o 0,3 procenta, meziročně klesly o 0,1 procenta. Ceny stavebních prací se v červenci meziměsíčně nezměnily, meziročně se zvýšily o 0,5 procenta.
Inflaci v českém průmyslu se nedaří nastartovat
Citelnější růst cen, kýžený z pohledu České národní banky, se tedy zatím v oblasti výroby nedostavuje.
Je ovšem otázkou, do jaké míry je tento stav sám o sobě škodlivý. Například v uplynulých čtyřech letech rostly spotřebitelské ceny ve Švýcarsku ročním tempem výrazně nižším než jedno procento. V letech 2012 a 2013 čelila alpská země deflaci. Navzdory tomu její ekonomika stabilně roste. Letos se očekává její růst ve výši dvou procent. Míra nezaměstnanosti je na velmi nízké úrovni 3,2 procenta.
Ani nejnovější tuzemská data k cenám výrobců tedy nelze sama o sobě hodnotit negativně, bez jejich zasazení do kontextu širšího ekonomického vývoje, který je prozatím celkem příznivý.
