České a slovenské bankovnictví se nám mění před očima

Nezávisle na sobě došli tři vlastníci bank v Čechách a na Slovensku k závěru, že bude lepší zdejší bankovní trh opustit. GE Money Bank v Čechách, Sberbank na Slovensku a ZUNO v obou zemích jsou na prodej. Tolik bank v našem regionu měnilo vlastníka naposledy koncem minulého století, kdy stát prodával „očištěné“ banky do zahraničních rukou. Po letech stability se nám bankovní sektor začal měnit před očima. Jistě, každá z prodávaných bank má svá specifika a tedy i důvody k jejich prodeji jsou odlišné. Jsou zde však i trendy, které ovlivňují podnikání všech bank a jejich dopad je víc než významný.

Prvním důvodem, proč současnost a budoucnost pro vlastníky bank nevypadá růžově, je stále přísnější regulace ze strany států a nadnárodních institucí. Jakmile banky zapracovaly a zpracovaly regulatorní rámce MiFID I., Asset Quality Review a EMIR, tak obracejí pozornost na MiFID II. A nebudeme daleko od pravdy, pokud řekneme, že MiFIDem II. regulační orgány neřekly poslední slovo. Á propos, ESMA (European Securities and Markets Authority) má stále dost otevřených pozic. Náklady na implementaci všech regulací a směrnic nejsou malé a pro banky tvoří neproduktivní výdaje, které jim nové obchody nepřinesou. Umožní jim jen pokračovat ve fungování.

Druhým důvodem jsou nové trendy ve zdanění bank. Nejlépe se zdaňuje ten, kdo má hodně peněz. I když peníze v bance nejsou v jejím vlastnictví, ale patří vkladatelům – kdo by však tento detail řešil. Vlády tedy v době krizí rádi nařizují bankovní daně a odvody. A ty se nepočítají ze zisků, ale rovnou z pasiv nebo aktiv. Zatímco v Čechách se banky zatím úspěšně bankovní dani vyhnuly, na Slovensku banky odvádějí 0,2 % z vkladů (tj. pasiva minus vlastní jmění a hodnota podřízeného dluhu) a pro srovnání, v Maďarsku je to aktuálně 0,53 % z celkových aktiv (od roku 2016 už jen 0,31 %).

Třetím důvodem je politika ECB a nízké sazby jí nastolené. Banky aktuální přebytečnou eurovou likviditu ukládají u ECB za -0,25% úrok, ty české zase v ČNB za 0,05 %. Většině svých vkladatelů však musí platit nejméně 0,01 %. Centrální banky říkají, tak přece úvěrujte. Na straně úvěrů však konkurence a obecné povědomí o nízkých sazbách srazily marže na minimum. Nakonec hypotéka s fixací na tři roky pod 2 % se minimálně na Slovensku stala v podstatě standardem. V případě korporátních úvěrů zase kromě nízkých marží přichází i tvrdý boj o to, zda se má referenční sazba (Euribor resp. Pribor) v úvěru „floorovat“ na nule, nebo se bude brát v úvahu i její záporná hodnota. A pokud by nastal švýcarský scénář, kde CHF Libor atakuje -0,80 %, teprve by pro banky nastal boj o holé přežití.

A tak, i když si odmyslíme individuální situace jednotlivých vlastníků na úvod zmíněných bank, tak důvodů k přehodnocení podnikání v bankovnictví tu máme docela dost. Bankovnictví již zdaleka není takovým atraktivním byznysem jako před pár lety. Začátek tisíciletí s jednoduchými vzorci fungování a následnými zisky jsou nenávratnou minulostí.

A aby vše výše uvedené nestačilo, tak k prodeji všech čtyř bank v Čechách a na Slovensku dochází ve stejnou dobu. Zájemců nebude mnoho (možná i méně než prodávajících) a asi nikdo neočekává, že se budou vybíjet v cenových válkách. Dnes více než kdy jindy platí, že je si z čeho vybírat. A pokud nekoupím dnes, zítra možná bude v nabídce něco nového a levnějšího. Vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby se aktuálně běžící prodeje táhly déle než pár měsíců a ne všechny doběhly do úspěšného konce.

Newsletter