V České republice je dle portálu Dealroomu 1 826 startupů, které získaly externí investici, což odpovídá přibližně 167 startupům na 1 milion obyvatel. Pro srovnání: Estonsko vykazuje výrazně vyšší koncentraci s 843 startupy na milion obyvatel, evropský průměr činí 201 startupů na milion obyvatel a Spojené státy americké dosahují hodnoty 512 startupů na milion obyvatel. Jako ústřední problém českého startupového prostředí lze proto definovat celkově nízký počet úspěšných startupů. Vyplývá to z analýzy, kterou provedl Úřad vlády ve spolupráci s agenturou CzechInvest, Českou startupovou asociací a MPO. Analýza uvádí, že problém nízkého počtu úspěšných startupů má i své podproblémy jako jsou nízký počet založených startupů, nízká míra přežití startupů, nízká míra mezinárodní expanze českých startupů a odliv startupů do zahraničí.
Podpora startupů přitom může být strategickým nástrojem, jak pomoci vývoji nových technologií a inovací. Startupy mohou představovat jeden z motorů technologického pokroku, ekonomického růstu a strukturální transformace hospodářství, který pomůže uzavřít inovační a růstovou mezeru mezi Evropou a USA, píše se ve zmiňované analýze. Co stojí za aktuálními problémy českého startupového prostředí a jaká jsou řešení? Nejen na toto téma jsme mluvili s Martinem Jiránkem, předsedou České startupové asociace.
Evropská startupová aliance (ESNA) ve své letošní zprávě uvádí, že Česká republika je v plnění kritérií EU Startup Nations na 21. místě z 24 sledovaných zemí. V čem v rámci startupového sektoru nejvíc zaostáváme a kde máme naopak silné stránky?
Ano, tahle pozice není pro Česko dobré vysvědčení. Naše startupové prostředí je takové „not great, not terrible“. Startupy tu vznikají, některé rostou, investoři investují. Ale celkové výsledky jsou hluboko pod naším potenciálem.
Když se podíváme na srovnatelné země, rozdíl je zřejmý. Ve Švédsku nebo Nizozemsku, tedy v zemích s podobným počtem obyvatel, ale výrazně pro-startupovým prostředím, vzniká ročně čtyřikrát až pětkrát víc nových startupů než u nás. Pro srovnání – dívali jsme se na startupy, které už získaly alespoň 100 tisíc eur investice, tedy jsou nějakým způsobem ověřené trhem. V Česku jich například v roce 2023 vzniklo 14, ve Švédsku 50 a v Nizozemsku 89.
Podobně zaostáváme i v objemu rizikového kapitálu, který do startupů proudí. V roce 2023 šlo v Česku do startupů zhruba 0,2 miliardy eur, v Nizozemsku 2,1 miliardy a ve Švédsku 4,7 miliardy eur. V dalších letech jsou rozdíly velmi podobné. To je ten nevyužitý potenciál, o kterém mluvím – jsme pod průměrem jak v nastavení prostředí, tak v reálných výsledcích.
Přitom jako země s dobrou technickou tradicí, kvalitními školami a silnou IT komunitou máme na výrazně lepší čísla. Ambice být v počtu úspěšných startupů mezi evropskou špičkou je pro Česko úplně legitimní, ne z říše snů.
Ve kterých oblastech jsme tedy pozadu? Potřebujeme především zjednodušit a zrychlit život startupů – od založení firmy, přes počáteční růst, až po expanzi do zahraničí – a zároveň rozhýbat kapitál, který se do nich investuje. Když dokážeme tyto dvě věci, můžeme české startupy v mezinárodním srovnání dostat o několik pater výš.
Na konferenci Fintech Mixér jste zmínil, že 43% startupů s hodnotou nad 40 mil eur odešlo do zahraničí – proč firmy odcházejí a co by je udrželo v Česku?
Startupy odcházejí hlavně za lepší dostupností financí, infrastrukturou a příznivějšímu prostředím pro růst. Typický scénář vypadá tak, že startup jedná s velkým zahraničním investorem, ten je připraven investovat, ale pod podmínkou, že firma přesune sídlo do Nizozemí nebo do státu Delaware v USA. Důvod je jednoduchý – investor zná tamní právní a daňové prostředí, věří mu a nechce řešit právní odlišnosti českého prostředí.
Proto nestačí řešit jen jednotlivé úpravy doma. Kromě věcí jako jsou ESOPy, startupový zákon a rozhýbání kapitálu potřebujeme i evropské řešení v podobě tzv. 28. režimu. 28. režim by umožnil startupům „vstoupit“ do jednotného právního rámce pro firmy, platného ve všech 27 státech EU. To by zjednodušilo život jak velkým investorům, kteří by se opírali o jeden srozumitelný režim, tak samotným startupům – ty by nemusely řešit desítky různých národních úprav, ale měly by jeden soubor pravidel pro celý evropský trh se stovkami milionů zákazníků.
Kombinace domácích změn a 28. režimu by mohla postupně snížit odchod úspěšných startupů ze současných cca 43 % na úroveň států jako Švédsko, odkud přesouvá sídlo jen zhruba 5 % startupů.
Jak již bylo zmíněno, Úřad vlády provedl ve spolupráci s agenturou CzechInvest a MPO v létě analýzu startupového sektoru. Co jste si od průzkumu slibovali?
Cílem průzkumu bylo získat nezávislé potvrzení a nebo vyvrácení, že startupy mají reálné problémy, které dává smysl z pohledu státu řešit. V diskuzi s členy asociace jsme věděli, co je trápí, ale širší ověření trhem nám mohlo tato zjištění důrazněji potvrdit. Díky partnerům z řad VC fondů, inkubátorů, inovačních center a partnerských asociací jako Czech Founders, Fintech asociace a ČAUI jsme získali odpovědi od 225 startupů, což je velmi dobré číslo. A výsledky potvrdily naše předchozí zjištění. Hlavní oblasti, které startupy brzdí, jsou cena práce, složité pracovněprávní vztahy, byrokracie a nedostatek kapitálu. Oblast, která u nás naopak startupy nebrzdí, je networking, mentoring a inkubace, tedy dá se říci fungující komunita.
Cílem průzkumu bylo získat tvrdá data o tom, jestli startupy skutečně mají problémy, které dává smysl řešit na úrovni státu – a pokud ano, jaké konkrétně. Z diskuzí s členy asociace jsme věděli, co je trápí, ale potřebovali jsme širší ověření napříč trhem.
Díky partnerům z řad VC fondů, inkubátorů, inovačních center a partnerských asociací jako Czech Founders, Fintech asociace nebo ČAUI jsme získali odpovědi od 225 startupů. To je ve světě startupů velmi solidní vzorek.
Výsledky potvrdily, co jsme tušili: hlavní překážky jsou vysoká cena práce, složité pracovněprávní vztahy, byrokracie a nedostatek kapitálu. Naopak oblast, která startupy v Česku tolik nebrzdí, je networking, mentoring a inkubace – tedy komunita a „měkká infrastruktura“. Jinými slovy: nepotřebujeme z pohledu státu až tak více akce a hackathonů, ale méně papírování a lepší pravidla pro práci a investování.
Které konkrétní nástroje mají podle vládní analýzy i vašeho šetření největší potenciál zlepšit český startupový ekosystém?
Analýza vyhodnotila deset typů intervencí, přičemž největší potenciál mají čtyři z nich.
První je kvalitní systém zaměstnaneckých akcií, tzv. ESOPů. Ty umožní startupům nabídnout klíčovým lidem podíl na úspěchu firmy, a tím je získat a udržet. Ve světě je to standard, u nás zatím složitá improvizace.
Druhým nástrojem je startupový zákon. Ten by měl přinést účinné úlevy a zjednodušení v prvních letech fungování startupu – méně byrokracie, jasně nastavené pobídky, flexibilnější spolupráci s OSVČ. Zkrátka udělat z dnešní „okresky se semafory“ svižnou dálnici pro firmy, které chtějí rychle růst.
Třetí oblastí je podpora menších investorů – business andělů. Dává smysl inspirovat se programem EIS z Velké Británie nebo Švédska, kde chytré daňové pobídky výrazně zvýšily objem investic do inovativních firem a zároveň počet samotných investorů.
A čtvrtým pilířem je motivace penzijních fondů a dalších institucionálních investorů, aby malou, ale smysluplnou část svých dlouhodobých úspor směrovaly i do startupového prostředí. Při rozumných limitech a dohledu to může přinést kapitál tam, kde dnes chybí.
Tyto nástroje nejsou experiment – v zahraničí fungují řadu let a prokazatelně zvyšují počet startupů, spinoffů i objem investic. Vedle hlavních intervencí v analýze vychází jako důležité i větší zapojení startupů do veřejných zakázek, rozvoj sítě krajských inovačních center a další rozvoj sandboxů, kde je možné testovat inovace za jasných pravidel.
Inspirujeme se mimo jiné Španělskem, kde startupový zákon už během prvního roku vedl k výraznému nárůstu angel investic a růstu valuací mladých firem. Startupy díky zákonu získají „razítko“, které jim usnadňuje jak samotné fungování, tak získání investorů a partnerů. Klíčové je, aby byl startupový zákon propojený i s dalšími pobídkami – třeba právě s EIS typem programů pro investory.
Osobně si myslím, že právě EIS může být pro české prostředí skutečný game changer. Pokud bychom se dostali na úroveň Británie, kde mají zhruba 40 tisíc aktivních business andělů – což by v přepočtu na Česko znamenalo asi čtyři tisíce oproti dnešním nižším stovkám – byl by to obrovský rozdíl.
Jak výsledky průzkumu a dotazníkového šetření ovlivní výsledné znění startupového zákona?
Výsledky šetření pomohly přesně pojmenovat konkrétní překážky, které startupy brzdí v každodenní praxi. Díky tomu je možné cílit startupový zákon „na míru“ – ne jako obecnou proklamaci, ale jako soubor úprav, který opravdu odstraňuje největší bolestivá místa.
Jinými slovy, data z průzkumu jsou podkladem proto, aby se zákon zaměřil na to, co startupy skutečně řeší – cenu práce, komplikované smluvní vztahy, byrokracii a přístup ke kapitálu – a nepřidával například jen další dotační program.
Z pohledu systémových kroků – co by měl stát ještě udělat, aby se Česko posunulo mezi startupové lídry?
Systémové změny se často netýkají přímo jednotlivých startupů, ale jsou pro celý ekosystém stejně důležité jako samotný startupový zákon.
Za prvé je potřeba dokončit a dlouhodobě finančně stabilizovat síť krajských inovačních center, aby i startupy mimo Prahu a Brno měly dostupný mentoring, kontakty a základní servis.
Za druhé dává velký smysl usnadnit startupům vstup do veřejných zakázek – například přes incentivy pro zadavatele, pilotní projekty nebo inovativní zadávání, kde se dá bezpečně otestovat nové řešení.
A za třetí musíme pokračovat v digitalizaci státu a snižování byrokracie. Dnes tráví podnikatelé příliš mnoho času na úřadech a v tabulkách, místo aby ho věnovali zákazníkům, produktu a expanzi. To je problém nejen pro startupy, ale pro celé podnikatelské prostředí.
Jak hodnotíte přístup k řešení definovaných problémů startupů a podnikatelské sféry ze strany nové vlády?
Většina problémů i jejich možných řešení, o kterých se bavíme, se objevila jak v návrhu Programového prohlášení nové vlády, tak už dříve v Hospodářské strategii Karla Havlíčka. To je pro startupový ekosystém velmi slibné. Jsem střízlivě optimistický. Pokud si to na jedné straně za startupový sektor odpracujeme – dodáme data, návrhy, konkrétní znění – a vláda bude směrem ke změnám proaktivní, můžeme v tomto volebním období připravit a dotáhnout velké množství potřebných změn.
Kde vidíte český startupový sektor za 5 let?
Z hlediska nastavení prostředí bych chtěl, aby bylo Česko za pět let ve zprávě ESNA v TOP 7. To by znamenalo, že jsme jako stát udělali domácí úkoly – zjednodušili život startupům, rozhýbali kapitál a přiblížili se zemím, ve kterých se dnes inspirujeme. Tohle zlepšení by podle mě mohlo aktivizovat celý ekosystém – více zakládaných firem, víc investic, víc lidí, kteří si řeknou „jdu do toho“.
Hlavní ukazatele úspěchu budou tři: počet startupů, jejich hodnota a objem investic, a pak míra odchodu firem do zahraničí. U těchto čísel jsem ale v rychlosti výsledků při zemi. Zavedení legislativních a systémových změn chvíli trvá a jejich efekty se neprojeví přes noc. Za realistický úspěch bych považoval, kdyby za pět let nebyl náskok Švédska a dalších lídrů v počtu nových startupů a objemu investic tak dramatický jako dnes a v počtu startupů na obyvatele bychom se přiblížili evropskému průměru. A pokud se zároveň sníží podíl odcházejících úspěšných startupů ze současných zhruba 43 % pod 30 %, bude to za mě jasný signál, že české prostředí je pro inovativní firmy mnohem atraktivnější.
