Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Chudoba není příčinou, ale důsledkem problémů Afriky

„Možná je to až příliš pesimistické tvrzení, ale Afrika je kontinentem bez velké naděje.“ Od tohoto prohlášení bývalého prezidenta Spojených států George Bushe uplynulo více jak deset let, nicméně situace afrických zemí se nikterak zásadně nezměnila. Nyní ohrožuje samotnou existenci západoafrických národů Libérie, Sierra Leone a Guinei ebola a stále existuje dosti vysoká pravděpodobnost, že se toto smrtelné onemocnění rozšíří do sousedních zemí.

Každý rok, Wall Street Journal ve spolupráci s Heritage Foundation vydává „Index ekonomické svobody“ měřící ekonomickou svobodu napříč zeměmi celého světa. Mauricius je jedinou ze 48 subsaharských zemí Afriky, jenž spadá mezi skupinu 10 nejsvobodnějších ekonomik světa. Na druhé straně, 11 subsaharských zemí bylo označeno za země v ekonomické represi, a 26 za „nesvobodné“. Osm z 20 nejméně svobodných ekonomik světa se nachází právě v subsaharské části Afriky.

Ačkoliv neexistuje jasné vysvětlení pro ekonomickou disparitu zemí, existují určité indicie, ukazující na důvody k ní vedoucí. Seřadíme-li země podle toho, zda mají blíže k volnému tržnímu hospodářství, nebo zda se jejich ekonomika vyznačuje spíše prvky plánovaného hospodářství, a poté pokud tyto země seřadíme podle příjmu na jednoho obyvatele, dostaneme model ukazující, že občané zemí, jež se těší větší míře ekonomické svobody, dosahují vyšší životní úrovně nežli ti, žijící v plánovaných ekonomikách. Podobná korelace platí o míře ochrany lidských práv; občané volnějších tržních ekonomik dosahují vyšší míry ochrany lidských práv. Nebál bych se tvrdit, že tato korelace mezi volnými trhy, bohatstvím a ochranou lidských práv není náhodná.

Důležitým faktem je, že chudoba není příčinou, ale důsledkem problémů Afriky. Co africké země potřebují, nemůže Západ poskytnout. Jejich potřebou je osobní svoboda. Jinými slovy politický systém, v němž existují záruky soukromých vlastnických práv, svobodné trhy, poctivější vláda a právní stát. Ač mnozí mohou nesouhlasit, a poukazují na kolonialismus jakožto hlavního viníka bídy třetího světa, opomínají fakt, že například i Kanada – jedna z nejvyspělejších ekonomik světa, byla kolonií. Totéž platí pro Austrálii, Nový Zéland ale i Hongkong. Ve skutečnosti nejbohatší země světa, Spojené státy americké, byla kdysi kolonií. Naopak země třetího světa jako jsou Libérie, Etiopie, Nepál a Bhútán nikdy kolonií nebyly, ale řadí se mezi nejchudší země světa. 

Až na několik málo výjimek, je na tom většina afrických zemí momentálně hůře, než na tom byla během období kolonialismu, a to jak z hlediska životní úrovně, tak z hlediska ochrany lidských práv. Zimbabwe, v jednu dobu potraviny exportující země, stojí na pokraji hladovění. Sierra Leone, země bohatá na minerály – především diamanty – a disponující velmi úrodnou půdou, klesla do stavu naprostého ekonomického zoufalství.

Afrika je kontinentem s největší koncentrací přírodních zdrojů. Podle některých údajů disponuje tento kontinent až 50 procenty světových zdrojů zlata, většiny světových diamantů a chromu, 90 procent kobaltu, 65 procent mangan a miliony akrů nevyužívané zemědělské půdy, stejně jako ostatních přírodních zdrojů. Před dosažení politické nezávislosti, byla každá z afrických zemí soběstačná v produkci potravin; dnes jsou mnohé z nich závislé na dovozu, a jiné stojí na pokraji hladomoru.

Ačkoliv se v médiích, tedy alespoň těch amerických, stále silně propírá argument pro nutnost pomoci africkým zemím s krizí ebola, to nejhorší, co by Západ mohl udělat, by bylo v momentálním ekonomickém a politickém rozpoložení Africe poslat finanční pomoc. Finanční zahraniční pomoc poskytuje většinu prostředků, jež umožňují africkým hrubě zkorumpovaným a neschopným režimům nakupovat vojenskou techniku, nadále utlačovat obyvatelstvo, a tamním vůdcům hromadit peněžní prostředky v zahraničních bankách. A to je to poslední, co Afrika potřebuje. Chce-li Západ pomáhat, ať tak činí, ale jinak než skrze peněžní prostředky.

Newsletter