Dolar mírně sílí v dolarovém indexu i proti procyklickým měnám. Proti euru se obchoduje na úrovni 1,1900 EURUSD. Měny regionu ve ztrátě. Koruna se obchoduje nad 25,50 za euro.

Čína: ekonomická mocnost na ústupu

Spořivost je hluboko zakotvenou ctností v čínské kultuře. Čínské písemné ideogramy pro slova „šetřit“ nebo „uložit“ jsou vyobrazovány pozitivními symboly obilí, polí, hedvábí a dětí. Oproti tomu čínským znakem pro dluh je shrbený muž vyzařující negativní energii. Už v raném dětství jsou Číňané učeni, že „pracovitost je dojnou krávou a šetrnost zlatý důl“, zatímco dospělí jsou poněkud humorně varováni, „že jít spát brzy za účelem ušetřit svíčky není ekonomické, pokud jsou výsledkem dvojčata“.

Peníze, tedy jejich nedostatek, byly hlavním motivem rozhodnutí komunistické strany o otevření svého trhu zahraničním investorům před více než třemi desítkami let. Hotovostní krize byla natolik akutní, že když v roce 1974 architekt kapitalistické reformy Teng Siao-pching plánoval delegaci OSN, státní pokladna disponovala pouhými 38.000 dolary v cizí měně.

Naskýtá se tedy otázka, proč, když je v Číně dávána stěžejní důležitost money managementu, došlo v posledních pěti letech k rapidnímu zvýšení zadluženosti tamní ekonomiky? Pohledávky vlády, podniků a domácností se nafoukly až na 240 procent hrubého domácího produktu, tedy téměř dvojnásobek úrovně v době globální finanční krize.

Je sice pravdou, že tento poměr zůstává v porovnání s některými západními zeměmi stále celkem umírněný; zadluženost Spojených států dosahuje 322 procent HDP, u Irska je to více než 400 procent, zatímco zadluženost Řecka a Španělska dosahuje zhruba 300 procent. Nicméně tempo růstu zadlužení Číny je zdrojem mnoha obav a vzhledem ke zvýšeným úrokovým sazbám se tamní obsluha dluhu stala mnohem nákladnější než u mnoha jiných vysoce zadlužených zemí.

Jen v letošním roce zaplatí Čína podle údajů Finacial Times na úrocích cirka 1,7 bilionu dolarů, což představuje částku, jež by pokryla téměř celý hrubý domácí produkt Indie (1,87 bilionu dolarů).

Ironií je, že k výdajové marnotratnosti, jež vygenerovala tyto dluhy, docházelo v téže době, kdy Peking nabádal obyvatelstvo k celkové šetrnosti. Za vlády prezidenta Chu Ťin-tchao byla země zaplavena billboardy, jež měly říkat lidem, aby „tvrdě pracovali a namísto života v luxusu a potěšení, vyznávali střídmý životní styl“. Současný prezident, Si Ťin-pching nadále vynakládá nemalé úsilí na podporu kampaně favorizující skromnost.

Jednou odpovědí na otázku, proč se Peking náhle ocitl v nezáviděníhodné situaci, je, že neměl jinou možnost než tak učinit; dluhy představují náklady vzniklé z reakce na globální krizi. Kolaps americké poptávky v roce 2008 tvrdě udeřil na čínský exportní sektor, ve kterém se v řádu měsíců ocitlo bez práce téměř 30 milionu lidí. To nutilo Peking přistoupit k zahájení stimulačního programu, jenž čerpal podněty z ambice místních samosprávách.

Staromódní hlavní město se stalo slavné díky vybudování druhé největší budovy na světě po Pentagonu, sloužící jako správní ústředí asijské mocnosti. Napříč celou zemí došlo k erupci nových projektů, počínaje novými silnicemi, železnicemi, přístavy, letišti a mosty. Mezi lety 2008 – 2012 bylo vybudováno více než 9.700 čtverečních km nových okrsků – což odpovídá asi 25 městům velikosti Detroitu. Tyto okrsky, často zvané „města duchů“, však nyní připomínají spíše pomníky tehdejšího nadšení, nežli skutečné poptávky, s méně než 1000 obyvateli na kilometr čtvereční.

Podle odhadů Standard Chartered Bank, zhruba 32 procent nových čínských úvěrů se momentálně používá na splácení úroků stávajících dluhů. Spotřebitelé jsou ohroženi, protože poplatky na celkovou dluhovou službu nyní dosahují zhruba 1290 dolarů z celkových 6800 dolarů ročního HDP na osobu. Místní samosprávy, jež jsou stále hlavními zástupci investic, využívají nových dluhopisů pouze na financování splácení svých závazků.

Agentura Fitch vidí soutok těchto vlivů jako důvod k otazníku ohledně budoucího hospodářského fungování jednoho z největších růstových příběhů v historii. Čína, jež v posledních třech dekádách dosáhla průměrného růstu 10,2 procenta, se nyní snaží financovat svou pokračující expanzi úvěrem. Jeho správa však nebude snadná. Pro vystihnutí celé situace se možná nejlépe hodí jedno čínské přísloví: „Není až tak těžké přeorientovat svůj životní styl ze střídmosti na luxus, v opačném směru to už jde ale hůře.“

Newsletter