Bankovní rada České národní banky rozhodla na svém listopadovém zasedání ve prospěch stability úrokových sazeb. Stalo se tak již podruhé za sebou, kdy se většina vyslovila proti doporučení modelu, s nímž měnová autorita pracuje. Ten totiž naznačil jedno zvýšení sazeb během posledního čtvrtletí letošního roku a další poté v prvních třech měsících příštího.
Pro stabilitu úroků hlasovalo pět členů rady, zatímco dva se vyslovili pro zvýšení o „tradičních“ 25 bazických bodů. Argumentace menšiny, jak ji během tiskové konference tlumočil guvernér ČNB Jiří Rusnok, byla založena na staronových důvodech. Opět, podobně jako v září, byla zmíněna inflace trvale nad inflačním cílem. Jako pomyslná páka tohoto argumentu pak zafungovala samotná implikace aktualizované prognózy v podobě zvýšení úroků během aktuálního a následujícího kvartálu.
Centrální bankéři v návaznosti na to zmínili, že nebudou-li úroky zvýšeny, může dojít na přestřelení horní hranice tolerančního pásma inflačního cíle. To by, jestliže by se centrální banka dlouhodobě nedržela doporučení prognózy, mohlo vyvolat hrozbu ukotvení inflačních očekávání na vyšších úrovních, než je žádoucí. Souběžně s tím byly zmíněny i o něco pozitivnější zprávy týkající se zahraničního dění, zejména brexitu a obchodních sporů. Nakonec zazněl i argument, že pozorované zpomalení – pro českou ekonomiku relevantní – části Evropy by mělo na přelomu roku dosáhnout dna, po němž je očekávána obnova.
Většina, která hlasovala pro úrokovou stabilitu, oproti tomu stavěla na tom, že ochlazení v západní Evropě, hlavně v německém průmyslu, je už v české ekonomice (především v průmyslové výrobě) patrné. Toto zpomalování by pak dle centrálních bankéřů mělo samo o sobě působit protiinflačně, tudíž by očekávané tlaky na růst cen nemusely být ve výsledku až tak silné. Vedle toho hrály roli i technické argumenty ve smyslu, že případné zvýšení sazeb na dnešním zasedání by již neodvrátilo možnost přestřelení horní hranice tolerančního pásma inflačního cíle na začátku příštího roku. Samotný hike by se totiž projevil až později.
Fakt, že se většina bankovní rady ČNB nedrží doporučení prognózy, guvernér Rusnok vysvětlil problémem duální ekonomiky. Nejde o to, že by nový model centrální banky byl špatný, naopak v mnoha ohledech je oproti předchozí verzi lepší, centrální banka však aktuálně řeší dilema, kdy část českého hospodářství, zejména průmysl, reaguje na negativní zahraniční dění rychleji než zbytek. To je třeba vzít v potaz a jednat tak, aby centrální banka nepřijala kroky, které by byla následně nucena v krátkém čase opět odvolat.
Rusnok dále uvedl, že z jeho pohledu je zahájený proces vyhlazování sazeb preferovaným scénářem. A mohl by fungovat i v opačném směru, tedy pokud by model centrální banky doporučil snížení sazeb, rada by s tímto krokem mohla posečkat.
ČNB výstup z dnešního zasedání postavila na aktualizované prognóze. Ta vedle zvýšení úroků ve čtvrtém čtvrtletí 2019 a v prvním v r. 2020 ukázala následné snížení sazeb načasované na polovinu téhož roku, tedy 2020. Výhled ekonomického růstu byl pro příští a přespříští rok revidován směrem dolů. Inflace byla naopak posunuta na vyšší hodnoty. Kurz koruny by pak měl dále posilovat, avšak pomalejším tempem.
Co se týče vyhodnocení bilance rizik prognózy inflace na horizontu měnové politiky, ČNB ji vidí jako protiinflační. Jako hlavní riziko byla označena taková zahraniční situace, která by se mohla se zpožděním negativně odrazit ve vývoji české ekonomiky.
Zaměříme-li se na reakci koruny, došlo na lehké posílením pod hranici 25,50 za euro. Posun přišel ve spojení s Rusnokovým tvrzením o vyhlazování trajektorie sazeb, v němž zmínil možnost stability sazeb i poté, co by model centrální banky doporučil jejich snížení.
Z našeho pohledu zůstanou domácí sazby beze změny po zbytek roku. Hlavním faktorem určujícím další vývoj kurzu by tak měla být nálada globálních trhů spojená nejen s brexitem, ale především s obchodními spory USA vs. Čína, případně USA vs. EU v oblasti automobilů a jejich komponent. S blížícím se závěrem roku by měl do do hry opět vstoupit tzv. efekt konce roku, u něhož však očekáváme delší časové rozložení, než tomu bylo v dřívějších letech.