Podle členky Výkonné rady ECB Isabely Schnabelové zůstává hlavním nástrojem úroková sazba. Kvantitativní uvolňování je dobrým nástrojem při řešení narušené finanční stability. U podpory ekonomického růstu jsou jeho dopady slabší, resp. jsou nutné velké objemy, aby bylo dosaženo snížení delších tržních sazeb skrze nízkou časovou prémii, které by se následně pozitivně projevilo v oblasti cen a ekonomické aktivity.
In a volatile macroeconomic environment, central banks need to be more agile, says Executive Board member @Isabel_Schnabel.
They should prioritise policy instruments that can be adjusted swiftly when circumstances change rather than tying their hands https://t.co/b5BqYAWfhe pic.twitter.com/FGOtwuiR5Z
— European Central Bank (@ecb) November 14, 2024
Vysoké objemy nákupů aktiv mají i vysoké náklady, což se projevuje zejména tehdy, kdy je potřeba změnit směr měnové politiky. Centrální banka nemůže naakumulovaná aktiva rozprodávat stejným tempem, jako je nakupovala. To znamená, že QT nebude probíhat ve stejném tempu jako QE, které mu předcházelo. Pokud by tomu tak bylo, hrozilo by mimo jiné i narušení transmisního mechanismu.
Nutnost pozvolného snižování objemu aktiv v bilanci centrální banky má i dopady na jejich ceny. Program QE se na cenách aktiv podepíše dlouhodobým snížením časové a rizikové prémie, což může mít potenciální dopady na chování tržních účastníků a jejich vnímání rizika. Z toho pro centrální banku plyne, že musí při zvyšování sazeb postupovat mnohem důrazněji, aby tak kompenzovala dopady nakoupených aktiv s ohledem na dlouhodobé sazby. Skutečnost ukázala, že zpřísnění podmínek financování ve vztahu k razanci zvýšení sazeb bylo oproti historii utlumené.
Co z toho vyplývá pro další epizody, kdy bude použito QE? Laťka, kdy by měl být tento nástroj použit, by měla být výše, než tomu bylo v minulosti. Musí se jednat o situaci, kdy existují jasná rizika narušení střednědobé cenové stability. Je potřeba lépe pochopit, do jaké míry je inflace pod cílem rizikem odukotvení inflačních očekávání s potenciálními dopady na vznik možné deflační spirály.
Centrální banka by proto ve stavu, kdy se úroky nachází na nulové dolní hranici, měla pečlivě zvážit, zda přínosy QE převyšují náklady, které se obvykle materializují se zpožděním. Zkušenost napovídá, že by centrální banka měla využít další nástroje. Takové, které jsou cílené, a dokážou efektivně podpořit poskytování úvěrů, a tedy i ekonomický růst. To vše mnohem rychleji než QE. V případě ECB by šlo o nástroj dlouhodobých dodávek likvidity, tzv. TLTRO.
Zdroj: ECB, Bloomberg, Reuters