Zvýšená volatilita, nízké výnosy dluhopisů a rekordní hodnoty akciových trhů, to vše jsou indicie, které navádí na otázky „kdy“ a „jak“ by mohla vypuknout příští krize. Známí ekonomové, investoři a portfolio manažeři se navzájem předhánějí v tom, kdo z nich lépe předpoví vývoj budoucích měsíců či více vystraší tržní hráče svou předpovědí. Na otázku, co by mohlo být spouštěčem další krize, se během své čtvrteční přednášky na Brookinngs institutu pokusil odpovědět Hyun Song Shin, vedoucí ekonom Banky pro mezinárodní vypořádání. Ten upozornil, že Banka se v této otázce zaměřuje na dvě možné hlavní „rozbušky“.
Centrální banky. Důvod, proč příští krize může být ještě horší
První z nich je dluhový trh. Zde, dle Shina, proti sobě stojí klasické bankovní úvěry proti emisím firemních dluhopisů. Na základě sebraných dat pak poukazuje na rostoucí trend financování pomocí korporátních dluhopisů během posledních 20let. I přes lehké zpomalení mezi roky 2000 až 2004 a kontrakci v roce 2008 jsme svědky toho, jak od roku 2010 množství vydaných bondů rapidně narůstá a několikanásobně převyšuje ostatní možnosti financování (jak ukazuje Graf č.1 v galerii k článku).
Shin pokládá tuto situaci za důsledek toho, jak většina portfolio manažerů ráda investuje právě do dlouhodobých dluhopisů. Otázkou však je, jak moc by se případný krach na tomto trhu projevil v reálné ekonomice. Na jednu stranu hraje do karet portfolio manažerům fakt, že neobchodují s takovou pákou jako například banky, na druhou stranu však případný krach trhu, resp. vysoké ztráty fondů, může vyvolat okamžitý odliv investic. Tak by firmy nebyly schopny dál relativně levně financovat své působení na trhu.
Proč dluhopisové „medvědy“ nečeká nic dobrého?
Druhá možná „rozbuška“ svým způsobem souvisí opět s úvěrovým trhem. Shin zde poukazuje na financování neamerických subjektů pomocí v dolarech denominovaných půjček, které se během poslední dekády poměrně rozmohly (viz Graf č.2). Díky těmto praktikám tak vzniká silný vliv fluktuace dolaru na ostatní ekonomiky.
Jakmile se kreditovaná instituce vypořádává s dluhem nejen v domácí měně, ale i v dolarech, vzniká nebezpečí z nadměrných fluktuací vzájemného kurzu obou měn. Uvažujme situaci tří subjektů. První z nich je světová banka, která poskytne likviditu druhému subjektu, kterým je regionální banka. Ta pak poskytuje třetímu subjektu, jímž je konkrétní firma, půjčku v dolarech (viz Graf č.3). Pokud domácí měna posílí vůči dolaru, dlužník bude mít možnost levně splácet své dolarové půjčky. Pokud by však dolar vůči měně silně posílil, splátky dluhu by se dlužníkovi značně prodražily. Jako příklad této situace pak Shin uvedl krizi v Latinské Americe během 80. let a asijskou krizi koncem 90. let.
Dolar stále králem devizových trhů
Závěrem přednášky upozornil ještě na zvýšenou oblibu v investicích do dlouhodobých dluhopisů s fixním kuponem. Vzhledem k tomu, že tyto instrumenty jsou nejcitlivější na změnu úrokových sazeb, je možné, že díky plánovanému navýšení amerických sazeb vznikne na jejich trhu určitý výkyv. Zde by nastal problém tehdy, pokud by plánované navýšení bylo natolik razantní, že by způsobilo hromadný výprodej těchto instrumentů.
