Jak jsou na tom české domácnosti z hlediska majetkové situace? Během posledních dvaceti let stoupla jeho hodnota téměř o trojnásobek, vyplývá z poslední analýzy České bankovní asociace. Jen za rok 2015 se jeho hodnota vyšplhala na 11,4 bilionů korun, což dopovídá víc jak dvouapůlnásobku českého HDP. Jak se tato čísla vyvíjela v čase? A co vše lze nalézt v portfoliu českých domácností?
Hodnota majetku na jednoho občana dosáhla za rok 2015 více jak 1 milionu korun. Před dvaceti lety ten samý údaj vykazoval „pouhých“ 374 tisíc. Průměrné závazky se zvýšily z 23 tisíc korun v roce 1995 na 145 tisíc. Byť je patrné, že jde o vysoký procentuální nárůst, z objemového hlediska je jasné, že růst hodnoty majetku nebyl tažen zadlužením. Hodnota majetku se tak průměrně zvedla o 709 tisíc, v případě dluhu o 122 tisíc Kč.
Nový majetek byl pouze z malé části pořizován na dluh. Za posledních dvacet let sice finanční závazky stouply více jak šestinásobně (+1,3 bilionů korun), ovšem hodnota majetku stoupla o 7,6 bilionů. Čisté jmění (aktiva mínus závazky) tak stouplo o 6,4 bilionů korun, což odpovídá zhruba trojnásobku, za kterým však primárně nestojí zadlužení.
Portfolio české domácnosti má podle ČBA tři hlavní složky, a to nemovitost určenou k bydlení, bankovní vklady a přírodní zdroje. V prvním případě dosáhl majetek 4,2 bilionů korun, vklady vzrostly za dvě dekády o sedminásobek na 2,6 bilionů korun, přírodní zdroje pak na 1,3 bilionů.
Hotovost a vklady zaujímá pětinu majetku českých domácností. V rámci finančního světa však Češi drží i další instrumenty. Deset procent zaujímají akcie, tři procenta podílové listy, 3,1 % nároky z penzijního pojištění a 2,4 % z životního.
„V celkové struktuře majetku dominují nemovitosti určené k bydlení, jejichž oblibu podporuje několik faktorů,“ píše ve svém komentáři Eva Zamrazilová, hlavní ekonomka České bankovní situace. „Jasné je historické nastavení populace tíhnoucí k vlastní střeše nad hlavou. To bylo zřejmě ještě zesíleno často problémovými vztahy mezi nájemci a vlastníky po privatizaci bytového fondu táhnoucími se i s oddalováním plné liberalizace nájemného.“
Podle Zamrazilové je zájem o nemovitosti tažen i jejich bezpečností. Svou roli rovněž hraje i nízké zhodnocení prostředků na bankovních vkladech a dlouhodobě nízké sazby hypoték. V tomto směru ale ekonomka upozorňuje na fakt, že historicky nejnižší hypoteční sazby mohou v některých segmentech nafukovat realitní bublinu. Jakmile by došlo na její splasknutí, hodnota majetku domácností by rázem klesla.
