Po kodaňském zklamání z roku 2009 se všechny naděje na komplexní dohodu v boji proti změně klimatu upínají k Paříži. Podle Mikaela Karlssona, prezidenta aktivistické sítě European Environmental Bureau EEB, je stále řada důvodu k tomu být optimistický. Tentokrát jsou „na palubě“ také soukromé společnosti. Vědci a ekonomové mají navíc mnohem víc jasno, co se ničivých nákladů z neschopnosti snížit emise oxidu uhličitého týká, dodal.
Čeho ale může pařížský summit reálně dosáhnout?
Konec klimatických sankcí?
„Spor“ je o tom, zda budou země, které nedokáží stanovené cíle realizovat, skutečně potrestány. Americký ministr zahraničí John Kerry již sestřelil plány na jakýkoliv druh mezinárodní smlouvy. Žádná dohoda by nepřinesla právně závazné opatření podobné Kjótskému protokolu z roku 1997. Christiana Figueres, výkonná tajemnice pro rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, pro CNBC poznamenala, že sankce nebudou, trvá ale na tom, aby byly některé segmenty právně závazné. „V minulosti se ukázalo, že sankce nefungují. I v Kjótském protokolu byly sankce, nikdy ale nebyly efektivní, a to z mnoha různých důvodů,“ řekla.
Karlsson poznamenává, že existují důležitější otázky, které je třeba řešit první. „Hlášení o snížení emisí musí být harmonizováno,“ řekl. „Jinak je velmi těžké porovnávat a vyhodnocovat.“ I Christina Figueres dodává, že tyto prvky, pokud jde o transparentnost a ověřování, budou mezinárodně prosazovány.
Co „zeleného“ vzrušuje Billa Gatese? – Roklen24.cz https://t.co/IrYhtIu4TG prostřednictvím @roklen24 #RenewableEnergy #BillGates
— Roklen24 (@roklen24) 30. Listopad 2015
Velké peníze?
V roce 2011 se členové Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) shodli, že rozvinuté země by měly platit pomoc méně rozvinutým státům, aby se přizpůsobovaly a předcházely důsledkům změny klimatu, jako jsou extrémní změny počasí a rostoucí hladiny oceánů. Je to však hodně peněz: Green Climate Fund by měl do roku 2020 shromáždit a distribuovat 100 miliard dolarů ročně. Cíli se však nepřiblížil ani zdaleka. K loňskému prosinci dosáhl jen 10 miliard dolarů.
„Je třeba vypořádat se s adaptační strategií pro postižené země, které nemají dostatek prostředků, a které změna klimatu tvrdě zasáhla,“ poznamenal Doug Crawford-Brown, profesor a ředitel Výzkumného centra pro zmírnění klimatu Cambridge. „To lze udělat. Je to jedna z těch věcí, kde potřebujete jen začít střádat peníze,“ řekl. Otázkou je, zda je konference v Paříži tou pravou pro obdobné rozhodnutí. „Coming out z globální recese může země „donutit“, aby byly ochotné peníze dát,“ řekl.
Zelená volba Goldman Sachs: Tesla Motors
Buddy System
Mnozí lamentují nad tím, že minulé emisní cíle, např. Kjótský protokol z roku 1997, vzal hierarchický přístup. Tentokrát země přicházejí vyzbrojeny vlastními národně stanovenými příspěvky (INDCs), nebo s plány, jak snížit emise individuálně .
Crawford-Brown říká, že je tu prostor pro bilaterální partnerství – dvojce vyspělých a rozvojových zemí, které společně dosáhnou kombinovaných cílů snížení emisí uhlíku. To by umožnilo bohatším státům věnovat více hotovosti a realizovat zelené projekty v rozvojových zemích, kde existují větší možnosti pro změny efektivnosti v oblasti energetiky či zemědělství. „Do budoucna to dává zemím také trochu větší flexibilitu,“ podotkl Crawford-Brown.