Co odrazuje společnosti v jejich dalším rozvoji? Nejčastěji to bývá nízká návratnost navrhovaných investic. Firmy se tak v téměř čtvrtině případů nakonec rozhodnou neinvestovat do svého rozvoje, protože nepovažují navrhované plány za dostatečně perspektivní.
Tento důvod bývá ostatně mezi nefinančními podniky stabilně zmiňován ve 20 až 30 procentech případů. Dlouhou dobu ale nejvíce trápila firmy nejistota ohledně budoucí poptávky. V loňském roce však tento důvod, proč firmy odmítaly investovat, značně ztratil na významu. Zatímco ještě ke konci roku 2014 uvádělo 30 procent podniků, že hlavním důvodem, proč neinvestují, je právě nejistota ohledně budoucí poptávky, nyní je to sotva poloviční počet. Jak se česká ekonomika konečně vydala na cestu udržitelného hospodářského růstu, společnosti se tak staly mnohem optimističtější, co se týče budoucí poptávky.
Podniky se také často potýkají s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Téměř 12 procent firem je tímto důvodem limitováno při investičním rozhodování. Problém se týká především průmyslu, který by rád nabral tuto pracovní sílu na východě. Ukrajinci, Bělorusové a další, by mohli dát firmám a potažmo i českému státu potřebnou vzpruhu.
Kvalita podnikatelského prostředí v ČR se dál zlepšuje – Roklen24.cz https://t.co/UxQ2w3Iazv @roklen24 pic.twitter.com/YnHuHx6lsi
— Roklen24.cz (@roklen24) 11. dubna 2016
Hojně jsou rovněž mezi firmami zmiňovány i napjaté finanční rozpočty. Devět procent společností uvádí, že je v investování brzdí nedostatek vlastních finančních prostředků. Na druhou stranu pouhá tři procenta mají problém se získáním úvěru. To je sice pozitivní, ale nijak nepřekvapivá zpráva. České banky si totiž sedí na penězích a rády by poskytovaly více úvěrů, jen o ně není až takový zájem. V poslední době dokonce značně snížily své nároky na potenciální dlužníky. Firmy tak pochopitelně nemají velký problém získat půjčku.
Přes 16 procent společností by rádo vidělo výraznější aktivitu státu v podpoře podnikání. Pak by se možná rozhoupaly k větší investiční aktivitě. Polovina z těchto 16 procent by chtěla větší stimulující daňová opatření, druhá polovina naopak investiční pobídky. Ať tak či tak, firmy by si jistě zasloužily nějakou podporu podnikatelského prostředí. Stát by například mohl snížit vysoké zdanění práce, se kterým se české hospodářství potýká dlouhodobě. Zvedla by se tak konkurenceschopnost místních firem a zvýšila životní úroveň českých občanů. Místo toho ale stát rozšiřuje svou armádu úředníků, vymýšlí nejrůznější sociální programy a na podporu podnikání už nemá a vlastně ani nechce mít kapacitu.
| Faktory limitující investiční rozhodování k 31. 3. 2016 (vážená relativní četnost v %) | |
| Nízká návratnost navrhovaných investic | 24,0 % |
| Nedostatek vlastních finančních prostředků | 9,1 % |
| Problémy při získávání externích zdrojů, úvěry | 3,2 % |
| Výše úrokových sazeb | 0,9 % |
| Nejistota ohledně budoucí poptávky | 14,3 % |
| Málo stimulující daňová opatření | 8,5 % |
| Nedostatečně rychlé odpisy | 3,2 % |
| Nedostatečné investiční pobídky | 8,0 % |
| Nedostatek kvalif. pracovníků vč. manažerů a techn. personálu | 11,7 % |
| Rozhodování o investicích není limitováno žádnými faktory | 3,4 % |
| Ostatní faktory | 13,7 % |
(zdroj: Databáze časových řad ARAD, ČNB)
