Šéf Fedu Powell na včerejším vystoupení potvrdil vhodné nastavení měnové politiky. Absence komentáře uklidňujícího dluhopisový trh vyvolala nárůst dlouhého konce americké výnosové křivky. Americké akcie v návaznosti na to poklesly, stejně tak asijské. Dolar výrazně zpevnil proti euru i v dolarovém indexu.

Co se skrývá pod tenkým ledem, který praská?

Závod o nárok na podíl v tající Arktidě nabírá na obrátkách. Ve hře je totiž čtvrtina světových energetických rezerv. Klíčovou roli hraje pohoří Lomonosov – 12 000 stop vysoké, o délce více než 1000 mil, ponořené v ledových arktických vodách, jen několik set mil od severního pólu. Ačkoli o něm většina lidí nikdy neslyšela, mohlo by se jednat o jedno z nejdůležitějších pohoří budoucnosti. Právě toto pohoří by podle US Geological Survey mohlo skrývat čtvrtinu zbývajících zásob fosilních paliv. Vyjádřeno čísly, mělo by zde „ležet“ až 90 miliard barelů ropy a více než 1,5 bilionu kubických stop zemního plynu v odhadované hodnotě 17,2 bilionu dolarů.

Na počátku srpna Rusko u organizace Spojených národů urgovalo svůj nárok na oblast severního pólu a přilehlého regionu, samozřejmě s částí pohoří Lomonosov. Toto území si ale nárokuje také Dánsko a Kanada. Jedná se o více než 463 000 čtverečních mil arktického mořského šelfu. Ruský nárok nepřišel jen tak z ničeho nic. Úbytek mořského ledu v Arktidě otevírá nové splavné námořní koridory. Potenciálně ohromné zásoby ropy a plynu se postupně zpřístupňují a lákají vlády a energetické společnosti do arktických vod.

Kromě otázky životního prostředí, která Arktidu sužuje, je zde druhá, možná daleko složitější. Je hlavně o tom, zda se korporace a národy dokáží společně a hlavně mírumilovně dohodnout. Arktida byla v posledních 25 letech místem mezinárodní spolupráce. Jak to bude dál?

Přírodní katastrofy a možná světová krize

Arktida se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety. Vědci očekávají, že již od roku 2050 by odtud mohl během letních měsíců zmize led. Zvýšil se také energetický výzkum a těžba hlavně státem vlastněných energetických firem, jako je například ruský Rosněfť nebo norský Statoil. Zvýšená hospodářská činnost a přítomnost člověka tak zažehla nejen obavy ohledně ekologických katastrof, ale také obavy týkající se vojenské eskalace. S Arktidou sousedí 5 států – Rusko, Kanada, Norsko, Spojené státy a Dánsko (prostřednictvím samosprávného území Grónska). Ze zmíněných států je nejvíce vojensky aktivní Rusko. Znovu otevírá bývalé sovětské základny a provádí zde rozsáhlá vojenská cvičení. „Myslím si, že jsme svědky ruské militarizace Arktidy, a že je třeba, aby se na Rusko ostatní arktické státy zaměřily,“ poznamenal Heather A. Conley, ředitel evropského programu a expert na Arktidu v Centru pro strategická a mezinárodní studia.

Někteří experti říkají, že riziko skutečné vojenské konfrontace v Arktidě je přehnané. Otázky spojené s ruskými územními nároky v Arktidě a rostoucí vojenskou činností nemusí nutně korespondovat s realitou, řekl admirál Robert J. Papp, bývalý velitel americké pobřežní stráže, nyní zvláštní zástupce pro Arktidu amerického ministerstva zahraničí. „Je důležité Rusko v této oblasti sledovat,“ řekl Papp. „Musíme být opatrní, musíme být zvědaví, ale nesmíme reagovat přehnaně.“

Newsletter