Z města se nikdy neodstěhuju! To ještě před časem říkala řada lidí. A dnes mají domek se zahradou daleko za předměstím. Změny se dotknou také dojíždění. Nad dvěma fenomény dnešní doby je potřeba se zamyslet.
Jaké to je žít v krizi a s omezením osobní svobody, už bychom tedy dnes věděli. A v tomto světle začínají lidé přehodnocovat své priority – i co se bydlení týká. Ještě nedávno měli své malé útulné „jedna plus ká ká“ s balkonem a nic jim ve městě nechybělo. Teď ale přemýšlejí, jestli je i nadále život v ulicích to nejlepší. Co když přijde další podobná krize? Park je daleko, a stejně tam musíme být s rouškou…
Řešení: vlastní dům se zahradou.
Další věcí je práce z domova. Nutnost vytvořit si pracovní kout, zázemí, kde bude možné soustředit se a odvést nějaký výkon. To celé krát tři nebo čtyři – rodiče distančně pracují, děti se distančně učí. Aby každý člen domácnosti měl svůj soukromý a oddělený prostor pro nerušené soustředění, je v malých městských bytech často neřešitelné. Je to spíš na vyhazov a rozvod.
Řešení: vlastní dům se zahradou.
Právě takové myšlenkové posuny dnes zažívá čím dál víc lidí. Prostornější bydlení, kde každý má svůj pokoj či pracovnu s možností jít se v klidu vyvětrat a nadýchat čistého vzduchu na vlastním pozemku, se pomalu ale jistě stává významnou prioritou.
Zahrady jdou na dračku
Lidé, pro které bylo denní dojíždění do kanceláře ve městě příliš velkým a otravným negativem, najednou úplně otáčejí a prchají na venkov. Nejvíc se to samozřejmě týká rodin s dětmi nebo párů, které potomky plánují či jsou v očekávání.
Sami to vidíme na vlně, která se u našich klientů zvedla. Na tom, jaký typ bydlení po zkušenostech z uplynulých dvanácti měsíců poptávají nejvíc.
Měli jsme v nabídce domy, nad nimiž visel nějaký ten menší či větší otazník, domy, které se nabízely za sumy pro většinu lidí neakceptovatelné – jsou pryč. Dnes se kupuje takřka cokoli. A za jakékoli ceny. Když dnes zveřejníme projekt rodinných domů nebo i bytů s malou předzahrádkou, jsou za chvíli rozebrané.
Na „distanční“ situaci začínají reagovat i developeři. V domech i městských bytech navrhují oddělené pracovny nebo alespoň pracovní kouty, kde se už dopředu počítá s tím, že je lidé budou využívat k práci z domova.
Navíc ceny bytů ve městech neskutečně rostou. Praha, Brno, Ostrava – pro mladé lidi je vlastní bydlení už často těžko dostupné, mají potíže dát dohromady i těch několik desítek procent v hotovosti, půjčují si, pomáhá rodina. Anebo zvolí jinou variantu – bydlení za městem za cenu mnohdy i poloviční.
Do kanceláře jen občas?
Daní za to bývá delší dojíždění. I proto tito klienti pečlivě sledují dopravní obslužnost dané lokality, aby si mohli spočítat, jak dlouho jim cesta za prací bude trvat. Bývají na příjezdech do města zácpy? Jezdí ve špičkách dostatečný počet autobusů a vlaků?
Mimochodem, dojíždění hromadnou dopravou. Jedním z trendů „předcovidové“ éry byl stále větší příklon lidí k dojíždění autobusy a především vlaky. Člověk si sedne, v relativním tichu a klidu vypije kávu, připojí se k wi-fi, vyřídí e-maily, přečte zprávy.
Napadá mne však v této souvislosti jedna polemika – jak se cestování po odeznění pandemie promění? Za pouhý rok se naše chování změnilo, jsme asociálnější, od ostatních si udržujeme odstup, na člověka bez zakrytých úst se mnozí dívají skrz prsty. Neřkuli když někdo na veřejnosti kýchne či zakašle.
Myslím, že nás to ovlivní do té míry, že i v budoucnu si budeme hodně rozmýšlet, jestli a jak moc se nám bude chtít sdílet kupé s cizími lidmi, budeme koukat, vedle koho si sedneme v autobusu…
Myslím si, že tento faktor zatřese našimi zvyklostmi. Budeme se snažit jinak si rozvrhovat práci, přehodnotíme ono každodenní přesouvání se do kanceláří. Jsem přesvědčená, že cílem řady lidí bude trávit alespoň určité penzum pracovního času doma. A do kanceláře třeba jen jednou dvakrát týdně. Smysl to podle mne dává – vždyť už dnes vidíme, jak obrovské změny, které by jinak trvaly i dekády, zaměstnavatelé za pouhý rok udělali. Zaměstnanci už dnes dostávají hodně na výběr, jakým stylem a v jakém rytmu chtějí pracovat. A to s námi myslím už zůstane, je to jedna z pozitivních změn, které pandemie přinesla.
